29 Cdo 4491/2009
Datum rozhodnutí: 18.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 4491/2009
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Frenn Trading B. V., se sídlem v Nizozemí, Aarle Rixtelseweg 14, 5707GL Helmond, registrační číslo 16039519, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. J. F. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28/559, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 225/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 5 Cmo 91/2009-150, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 16. září 2008, č. j. 50 Cm 225/2004-103, jímž Krajský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. února 2004, č. j. 65 Sm 8/2003-14, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2008, č. j. 50 Cm 225/2004-84, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 5. prosince 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,33 Kč a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný se včas vznesenými námitkami povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem neubránil.
Zdůrazňuje, že důkazní břemeno k včasným a odůvodněným námitkám leží výhradně na žalovaném, přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého žalovaný námitku falza jeho podpisu na směnce neprokázal. Za opodstatněné přitom v této souvislosti neměl výhrady žalovaného k postupu soudu prvního stupně, který návrhu na znalecké zkoumání sporného podpisu nevyhověl, když důvodem, proč ustanovený znalec nemohl vypracovat znalecký posudek, byl naprostý nedostatek součinnosti ze strany žalovaného , který znalci neposkytl srovnávací materiály , jež jsou zcela nezbytným podkladem pro znalecké zkoumání .
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), maje napadené rozhodnutí po právní stránce za zásadně významné, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že a/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a b/ napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud při posuzování otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále předesílá, že je v intencích ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, přitom tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z těchto důvodů byl uplatněn, ale především v tom, jak byl tento dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech spatřuje dovolatel jeho naplnění. V případě námitky nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud není oprávněn se zabývat všemi právními otázkami, na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, nýbrž pouze těmi, které dovolatel ve svém dovolání zpochybnil, a to i kdyby byl Nejvyšší soud přesvědčen, že některá z právních otázek, kterou dovolatel neučinil předmětem dovolání, byla odvolacím soudem posouzena nesprávně, přičemž výsledek jejího řešení má zásadní vliv na správnost jeho rozhodnutí (k tomu srov. např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08).
Námitky, jimiž dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. již proto, že dovolatelem vytýkaná vada řízení (spočívající v tom, že soudy nižších stupňů nevyhověly návrhu žalovaného na vypracování znaleckého posudku k posouzení otázky pravosti jeho podpisu na směnce), podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje (dovolatel ostatně ani nevymezuje, v čem by měl zásadní právní význam tvrzené vady řízení spočívat).
Přitom právní závěr odvolacího soudu, podle něhož důkazní břemeno ohledně (ne)pravosti podpisu žalovaného na směnce tíží žalovaného, zpochybněn dovoláním nebyl (z obsahu dovolání je zřejmé, že žalovaný polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož neposkytl znalci z oboru písmoznalectví potřebnou součinnost).
Výhrady, podle kterých je neplatná jak směnka, jejíhož zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhá, tak smlouva o vyplňovacím právu směnečném ze dne 8. srpna 1997 (v důsledku čehož zde neexistoval žádný právní důvod , na jehož základě by mohl majitel na směnku doplnit chybějící údaje), stejně jako námitka, podle níž není možné zajistit ručitelem závazek třetích osob dlužníkovi akceptací vlastní směnky , pak nebyly obsaženy ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a nebylo k nim proto možné při rozhodování o tom, zda bude směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, přihlížet (k tomu, že směnečný platební rozkaz lze prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek srov. ustanovení § 175 odst. 1 a 3 o. s. ř. a v soudní praxi např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007, a ze dne 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1978/2008, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2006, sp. zn. 5 Cmo 342/2006, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 7, ročník 2007).
S výše uvedeným bezprostředně souvisí i bezcennost námitek směřujících k obsahu smlouvy o vyplňovacím právu směnečném (ze dne 8. srpna 1997) a k promlčení nároku ze směnky pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Navíc na nesprávnost právního posouzení věci v tomto směru dovolatel usuzuje na základě jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu; uplatňuje tak nepřípustně dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu usuzovat nelze.
Konečně zásadně právně významným Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu neshledává ani co do řešení otázky (ne)správnosti vyplnění blankosměnky. Je tomu tak již proto, že námitka vadného vyplnění blankosměnky (viz námitky na č. l. 25 27 spisu) je neurčitá (nedostatečně odůvodněná), když z ní není patrno, v čem spočívá nesprávnost údajů směnečné sumy a data splatnosti (a jaké údaje měly být v tomto směru do blankosměnky doplněny schází tvrzení o správné výši směnečné sumy a data splatnosti). Jde-li o právo blankosměnku vyplnit, není pochyb o tom, že takové právo přechází na nabyvatele blankosměnky bez dalšího (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 89/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. srpna 2011

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu