29 Cdo 4451/2007
Datum rozhodnutí: 30.06.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4451/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně D. Š., zastoupené Mgr. P. H., advokátem, proti žalované Ing. L. K., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně G., spol. s r. o., zastoupené JUDr. P. S., advokátem, za účasti 1/ JUDr. I. B., zastoupeného JUDr. E. M., advokátkou, a 2/ JUDr. Ing. M. V., jako vedlejších účastníků řízení na straně žalobkyně, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, o procesním nástupnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 112/2005, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka JUDr. I. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2007, č. j. 13 Cmo 48/2007-149, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2007, č. j. 13 Cmo 48/2007-149, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Žalobkyně v průběhu řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2006, č. j. 58 Cm 112/2005-70, navrhla, aby dle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) do řízení na její místo vstoupili oba vedlejší účastníci, neboť nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Konkrétně tvrdila, že (jako kupující) odstoupila od kupní smlouvy, na základě které nabyla od vedlejších účastníků (jako prodávajících) nemovitosti, jejichž vyloučení z konkursní podstaty úpadkyně G. spol. s r. o., se domáhala. Žalobkyně uvedla, že vedlejší účastníci byli po odstoupení od kupní smlouvy opětovně zapsání do katastru nemovitostí jako vlastníci sporných nemovitostí, proto již není věcně legitimována k žalobě na jejich vyloučení, když jí již vlastnické právo nesvědčí. Vedlejší účastníci s návrhem dle ustanovení § 107a vyslovili souhlas.


Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze nepřipustil vstup vedlejších účastníků JUDr. I. B. a JUDr. Ing. M. V. do řízení na místo žalobkyně.


Odvolací soud uvedl, že odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy není skutečností, jež má za následek převod nebo přechod práva dle ustanovení § 107a o. s. ř., ale je toliko výkonem práva, jež vyplývá ze zákona nebo dohody smluvních stran (§ 48 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále též jen obč. zák. ), v jehož důsledku smlouva od počátku zaniká; odstoupením od smlouvy nedochází k procesnímu nástupnictví, přestože takový úkon zakládá určité hmotně právní účinky.


Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně i vedlejší účastník JUDr. I. B., shodně namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Dovolatelka má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že odstoupení od kupní smlouvy je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a to (právě) proto, že pro rozhodnutí ve věci je určující, zda ve vztahu k nemovitostem existuje právo vylučující jejich zařazení do konkursní podstaty úpadkyně.


Také dovolatel míní, že ve sporu nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.


Dovolání je přípustné dle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a je i důvodné.


Závěr, že odstoupení od smlouvy o převodu věci je (může být) právní skutečností ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., jelikož dochází k obnovení předchozího vlastnictví na základě právní skutečnosti nastalé po zahájení řízení, plyne již z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 1000/2005 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). To, zda k obnovení vlastnictví došlo dohodou nebo jednostranným právním úkonem dovolatelky (srov. napadené usnesení), není pro řešení uvedené otázky rozhodující.


Názor formulovaný v napadeném usnesení by ostatně vedl k tomu, že (v situaci, kdy podstatou vylučovací žaloby je právě spor o vlastnické právo), by všechny úkony směřující k vyjasnění příslušnosti nemovitostí ke konkursní podstatě bylo nutné vůči vedlejším účastníkům řízení opakovat (kdyby neměli být v popsaném duchu právními nástupci žalobkyně, v již zahájeném řízení, pak by ani nebyli omezeni výzvou k podání vylučovací žaloby, na jejímž základě podala vylučovací žalobu dovolatelka) a nebyli by vázáni výsledkem sporu vůči dovolatelce.


Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž správné není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 30. června 2009


JUDr. Zdeněk K r č m á ř


předseda senátu