29 Cdo 4357/2008
Datum rozhodnutí: 24.03.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4357/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně B. G. C. a. s., zastoupené JUDr. J. K., Ph.D., advokátkou, proti žalovanému Mgr. L. P., jako správci konkursní podstaty úpadce J. J., zastoupenému Mgr. J. Š., advokátem, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 55 CmI 4/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2008, č.j. 4 Cmo 203/2007-161, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 12. prosince 2006, č. j. 55 CmI 4/2006-117, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen sporné nemovitosti ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce J. J.


Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, podle kterých má výzva správce konkursní podstaty učiněná podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), všechny náležitosti a zástavní smlouva, jíž bylo zřízeno zástavní právo ke sporným nemovitostem, je platná.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.


Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázek:


1) zda náležitostí výzvy učiněné podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV musí být i specifikace nemovitostí v souladu se zápisem do katastru nemovitostí a zda je přípustné, aby byly do konkursní podstaty úpadce pojaty i nemovitosti, které předmětem výzvy učiněné podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV nebyly,


2) zda v případě, že je ve smlouvě sjednána odkládací podmínka a tato podmínka je splněna již před podpisem předmětné smlouvy, má se tato odkládací podmínka považovat za nemožnou, neboť její splnění po uzavření smlouvy již není právně možné,


3) zda odkládací podmínka sjednaná v rámci hlavního závazkového vztahu je podstatná i pro posouzení platnosti vztahu akcesorického,


4) jakým způsobem má být označena budoucí pohledávka v případě sjednání zástavní smlouvy pro zajištění budoucích pohledávek.


Výzva správce konkursní podstaty neobsahovala v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 72/2005 (dále jen R 72/2005 ) přesné označení nemovitostí, mající náležitosti ustanovení § 5 zákona o katastru nemovitostí, nezmiňovala pozemky parcelní číslo st. 693 a 694, ačkoliv ty byly žalovaným do soupisu konkursní podstaty rovněž zahrnuty a neobsahovala specifikaci zajišťované pohledávky.


Zástavní smlouvu uzavřenou dne 2. května 2005 mezi ní a společností A. D. C., s.r.o. dovolatelka považuje za absolutně neplatnou z důvodu její neurčitosti, neboť neobsahuje přesnou specifikaci zajišťované pohledávky.


Konečně dovolatelka namítá, že v rámcové kupní smlouvě byla sjednána odkládací podmínka účinnosti smlouvy vázaná na uzavření zástavní smlouvy . Zástavní smlouva byla ale uzavřena dříve a tedy sjednaná odkládací podmínka se stala nemožnou. To způsobuje neplatnost celé rámcové smlouvy a tudíž i neplatnost smlouvy zástavní. Závěr odvolacího soudu, podle něhož není pro posouzení zástavní smlouvy podstatná odkládací podmínka, je v rozporu s akcesorickou povahou zástavního práva.


Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Namítá-li dovolatelka, že žalovaný sepsal do konkursní podstaty i nemovitosti, jež nebyly zahrnuty ve výzvě podle § 27 odst. 5 ZKV, polemizuje tím s opačnými skutkovými závěry soudů nižších stupňů a uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici.


Dovolatelkou zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, podle kterých byly ve výzvě dostatečně identifikovány jak nemovitosti, tak i zástavním právem zajištěná pohledávka, a zástavní smlouva ze dne 2. května 2005 není neplatná pro neurčitost vymezení zajišťované pohledávky, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. Otázka platnosti zástavní smlouvy byla navíc již pravomocně vyřešena rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. března 2006, č. j. 6 C 694/2005-92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 26. září 2006, č. j. 22 Co 210/2006-125 (jimiž byla žaloba na určení neplatnosti zástavní smlouvy zamítnuta), přičemž dovolání žalobkyně proti posledně označenému rozhodnutí bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 174/2007, odmítnuto.


Konečně dovolatelkou předkládané otázky ad 1) a ad 4) již Nejvyšší soud zodpověděl v R 72/2005, v rozsudku ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Odo 1053/2006, rozsudku uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 24/2009 a v rozsudku ze dne 3. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 1014/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročník 2006, pod číslem 15.


V posledně označeném rozhodnutí Nejvyšší soud taktéž uzavřel, že je-li budoucí pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitostem, vzniká zástavní právo již dnem vkladu do katastru nemovitostí; realizační funkce zástavního práva se však prosadí teprve dnem, kdy vznikne budoucí (v zástavní smlouvě označená) zajišťovaná pohledávka. Ve světle tohoto závěru pak otázky ad 2) a 3) postrádají na významu, když z výše uvedeného je zřejmé, že posouzení platnosti rámcové smlouvy nemůže ovlivnit závěr odvolacího soudu o platnosti (dříve uzavřené) zástavní smlouvy.


Právní posouzení věci odvolacím soudem je pak se závěry formulovanými Nejvyšším soudem ve výše označených rozhodnutích v souladu.


Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 24. března 2009


JUDr. Zdeněk Krčmář


předseda senátu