29 Cdo 4318/2010
Datum rozhodnutí: 27.11.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 o. s. ř.




29 Cdo 4318/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. M. K. , jako správce konkursní podstaty úpadkyně TANARI a. s., identifikační číslo osoby 25087401, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/32, PSČ 370 01, proti žalovanému Ing. S. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s., identifikační číslo osoby 25281071, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Voleským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 17, PSČ 150 00, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 31/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. 15 Cmo 163/2009-493, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3,060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 24. dubna 2009, č. j. 40 Cm 31/2005-410, jímž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o vyloučení ve výroku specifikovaných akcií (dále jen sporné akcie ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s. tak, že žalobu o vyloučení zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), maje za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu bez dalšího odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovolání je především pouhou polemikou se závěry, které Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2010, pod číslem 136 (vydaném ve věci, jíž se na straně žalované účastnil dovolatel), na nichž Nejvyšší soud neshledává důvodu ničeho měnit ani v projednávané věci.
Namítá-li dovolatel, že soupis sporných akcií žalovaným je neplatný pro neurčitost a nesrozumitelnost, přehlíží, že důsledkem závěru, podle něhož sporné akcie nebyly žalovaným sepsány, by bylo zamítnutí žaloby o jejich vyloučení. Uvedené námitky tak k úspěchu dovolatele v projednávané věci vést nemohou. Pouze na okraj Nejvyšší soud poukazuje např. na usnesení ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1003/2009, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že i obsah soupisu majetku konkursní podstaty podléhá výkladovým pravidlům upraveným v ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
K námitce, podle níž soudy neprovedly některé důkazy navržené účastníky řízení, Nejvyšší soud uvádí, že soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy (srov. § 120 odst. 1 větu druhou o. s. ř. a např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96). Ostatně dovolatel ani netvrdí, jaká z jeho skutkových tvrzení nebyla v důsledku neprovedení jím uváděných důkazů v řízení prokázána.
Konečně Nejvyšší soud považuje za zcela zjevné, že ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), se nevztahuje na nepeněžitý vklad do akciové společnosti (jenž se řídí ustanovením § 59 obch. zák.). Proto vklad sporných akcií do pozdější úpadkyně Médeia Bohemia, a. s. nepodléhal ani omezením z tohoto ustanovení plynoucím.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen vyhláška ), a z náhrady hotových výdajů.
Podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. listopadu 2012

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu