29 Cdo 4316/2010
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 4316/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Blankou Faltýnkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, náměstí W. Churchilla 2, PSČ 130 00, proti žalovanému Bytovému družstvu DRUŽBA , se sídlem v Ústí nad Labem, Dobrovského 869/15, identifikační číslo osoby 00043907, o uložení povinnosti zrušit v Rozhodnutí úhrady za užívání bytu a služeb v plném rozsahu položku Záloha na teplo , vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 38/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2010, č. j. 9 Co 21/2009-104, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 29. září 2008, č. j. 15 C 38/2005-72, Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byly uloženy povinnosti 1/ zrušit v Rozhodnutí úhrady za užívání bytu a služeb v plném rozsahu položku Záloha na teplo , 2/ vyplatit žalobci přeplatky vyúčtování nákladů na vytápění, teplou a studenou vodu za rok 2002 ve výši 2.447,- Kč a za rok 2003 ve výši 2.802,- Kč a 3/ zaplatit žalobci částku 11.490,- Kč s úrokem ve výši 10% od 1.7.2003 do zaplacení a náklady řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení a doplatku na provedení znaleckého posudku (výroky II. a III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti zrušit v Rozhodnutí úhrady za užívání bytu a služeb položku Záloha na teplo v plném rozsahu, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení (výrok první), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).
Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňuje dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v tomto rozsahu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitku dovolatele, podle níž odvolací soud tím, že žalobci neposkytl potřebné poučení, porušil ustanovení § 5 a § 118a o. s. ř., je možno posoudit pouze jako poukaz na vadu řízení dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže.
Zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani (dovoláním zpochybněný) závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí a podle něhož žalobce, který se žalobou v projednávané věci domáhá, aby žalovanému družstvu byla uložena povinnost zrušit v rozhodnutí (představenstva družstva) položku záloha na teplo , vymáhá na žalovaném splnění povinnosti, která mu není uložena právním předpisem ani stanovami.
Nejvyšší soud totiž již v usnesení ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soud může zásadně zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. Vysvětlil přitom, že nepřipouští-li obchodní zákoník napadat u soudu platnost rozhodnutí jiných orgánů společnosti (než valné hromady), vyplývá z uvedeného i závěr, že tato rozhodnutí u soudu napadat nelze, resp. že soud není oprávněn tato rozhodnutí přezkoumávat jinak, než v rejstříkovém řízení, pokud rozhoduje o zápisu skutečnosti, založené takovým rozhodnutím, do obchodního rejstříku.
Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito závěry Nejvyššího soudu - jež se obdobně prosadí i ve vztahu k družstvu - plně v souladu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu