29 Cdo 4293/2008
Datum rozhodnutí: 22.10.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Cdo 4293/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce K. L., zastoupeného JUDr. J.B., advokátem, proti žalovanému Ing. V.J., jako správci konkursní podstaty úpadkyně N. Č., s. r. o., zastoupenému Mgr. P. M., advokátem, o určení pravosti pohledávek v celkové výši 599.855,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 67/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2008, č. j. 15 Cmo 35/2008-109, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 20. prosince 2007, č. j. 57 CmI 8/2007-78, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21. ledna 2008, č. j. 57 CmI 8/2007-82, Krajský soud v Praze určil, že žalobce má za úpadkyní N. Č., s. r. o., pohledávky v celkové výši 599.855,- Kč s uspokojením ve druhé třídě bez nároku na oddělené uspokojení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. a III. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 26. března 2008 - s odkazem na ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu místně a věcně příslušnému s tím, že občanský soudní řád v ustanovení § 9 nezakládá věcnou příslušnost krajských soudů ve sporech o pracovní nároky ve smyslu § 31 odst. 3 a 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že jsou zde dovolací důvody upravené v § 239 odst. 1 písm. a), potažmo v § 237 odst. 3 a v § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, podle něhož je věcně příslušným soudem k projednání věci v prvním stupni obvodní soud. Namítá, že pracovní nároky vedoucích zaměstnanců úpadce, o které v tomto sporu jde, jsou podle § 67a odst. 2 ZKV pohledávkami II. třídy. V daném případě jde o mzdovou pohledávku II. třídy bez nároku na oddělené uspokojení v klasickém incidenčním sporu, v němž v prvním stupni podle § 9 odst. 3 písm. t) o. s. ř. rozhoduje krajský soud. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc postoupil věcně a místně příslušnému soudu, není přípustné. Nejde totiž o žádný z případů uvedených v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, jehož závěry dopadají i na rozhodnutí, jímž odvolací soud věc postoupil věcně a místně příslušnému soudu). O případ dle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. nejde, jelikož napadené usnesení není usnesením potvrzujícím či měnícím, a o případ podle § 239 odst. 1 písm. a) rovněž nejde, jelikož řízení nebylo zastaveno, ani nebyla řešena pravomoc soudu. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.

K absenci výroku o nákladech řízení srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu