29 Cdo 429/2000
Datum rozhodnutí: 11.10.2000
Dotčené předpisy:





29 Cdo 429/2000

29 Cdo 472/2000

29 Cdo 489/2000


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr.Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právních věcech žalobce: Š., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) H. K., a. s. v likvidaci" a 2) F. n. m. Č. r., o 86.526,- Kč, o 51.226,- Kč a o 88.944,- Kč s přísl., vedených u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 420/94, 24 Cm 643/95 a 15 Cm 644/95, k dovoláním žalobce proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 1999, č. j. 8 Cmo 774/96-87, ze dne 12. 11. 1999 , č. j. 8 Cmo 7/98-5 a ze dne 25. 11. 1999, č. j. 8 Cmo 348/97-54, takto:


I. Dovolání se zamítají.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označenými napadenými rozsudky rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v předmětných sporech k odvoláním žalovaného 2) proti rozsudkům Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 9. 1996, č. j. 15 Cm 420/94-57, ze dne 9. 4. 1997, č. j. 24 Cm 643/95-24 a ze dne 20. 2. 1997, č. j. 15 Cm 644/95-32, tak, že I. Rozsudek soudu prvního stupně se a) ve vztahu k žalovanému 2) ve výroku I. mění takto: V části směřující proti žalovanému 2) se žaloba zamítá; b) ve vztahu k žalovanému 2) ve výroku mění takto: Žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení; c) dále mění tak, že se výrok III. vypouští, resp. tak, že I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ohledně žalovaného 2) takto: V části směřující vůči žalovanému 2) se žaloba zamítá. Žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z výroku se vypouští slova: s tím, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného", popř. slova společně a nerozdílně" a s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného". Sub II. výroku svých rozsudků ve všech třech případech pak odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů odvolacího řízení.


Soud prvního stupně ve všech třech předmětných sporech rozhodl tak, že oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci vymáhané částky s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného, resp. že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit přisouzenou částku společně a nerozdílně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného. Vymáhané částky představují poplatky z prodlení podle ust. § 378 odst. 1 hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů dále též hosp. zák.") za opožděné zaplacení faktur, přičemž nárok na poplatky z prodlení vznikl za období prodlení od 1. 8. 1993 do 31. 8. 1993 a od 1. 11. 1992 do 31. 12. 1992. Žalovaný 1) je vůči žalobci v postavení dlužníka ze závazkových vztahů, založených hospodářskými smlouvami.


Z hlediska rozhodování v dovolacím řízení je rozhodný právní vztah mezi žalobcem a žalovaným 2), o kterém žalobce tvrdí, že je založen na zákonném ručení žalovaného 2) za závazky žalovaného 1) podle ust. § 15 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění předpisů platných ke dni vzniku závazku ze zákonného ručení (dále též zákon o velké privatizaci").


Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ručitelské závazky žalovaného 2) vznikly ve všech třech případech na základě výše cit. ustanovení zákona o velké privatizaci přede dnem 6. 12. 1994, kdy vstoupila v účinnost novela cit. zákona, provedená zákonem č. 224/1994 Sb. a proto se tato novela na závazky žalovaného 2) nevztahuje a tyto závazky nadále trvají. Nová zákonná úprava již nemohla mít vliv na vzniklé splatné závazky.


K odvolání žalovaného 2) odvolací soud ve všech předmětných případech rozsudky soudu prvního stupně změnil, jak výše uvedeno, vycházeje ze skutečnosti, že žalovaný 2), na nějž přešel privatizovaný majetek státního podniku P. - s. o., K., jako jediný zakladatel založil podle § 172 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), § 12 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o velké privatizaci a § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 171/1991 Sb. ve znění zákona č. 285/1991 Sb. obchodní společnost P. K., a. s., která byla do obchodního rejstříku zapsána dne 10. 2. 1992 a jejíž obchodní jméno posléze zní H. K., a. s., v likvidaci". Poněvadž ke dni 10. 2. 1992, kdy vznikl žalovaný 1), vymáhané nároky na poplatky z prodlení neexistovaly, nedošlo ani k přechodu závazků na jejich zaplacení na žalovaného 2) z titulu zákonného ručení. Vznik ručení žalovaného 2) ex lege se váže jen na závazky, související s privatizovaným majetkem, které existovaly v okamžiku přechodu privatizovaného majetku. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani akcesorická povaha práva na zaplacení poplatků z prodlení (v poměru k závazku na zaplacení vyfakturované ceny zboží).


Proti rozsudkům odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odkazem na ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.


Dovolatel poukazuje na ustanovení § 15 odst. 1 a 3 zákona o velké privatizaci ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 224/1994 Sb. a dovozuje, že vznikem žalovaného 1) dne 10. 2. 1992 přešly na něj i závazky k zaplacení předmětných faktur, jejichž splatnost nastala v průběhu roku 1991, tedy ještě před privatizací, a na žalovaného 1) proto přešla i povinnost zaplatit poplatky z prodlení s placením předmětných faktur podle § 378 odst. 1 hosp. zák. Poplatek z prodlení jako zákonná majetková sankce, je akcesorickým závazkem vzniklým z porušení základního závazku ze smlouvy, tj. zaplatit cenu za dodávku, a dnem 10. 2. 1992 proto přešla na žalovaného 1) spolu se základním závazkem i povinnost zaplatit majetkové sankce.


Dovolatel se dovolává též rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 1 Odon 48/97-64 ze dne 30. 6. 1997 a k němu se vztahující nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1999 sp. zn. II. ÚS 401/97, týkající se řízení, v němž mezi totožnými účastníky byl předmětem řízení poplatek z prodlení za období od 1. 6. do 31. 7. 1993 a Ústavní soud konstatoval, že rozhodující pro posouzení věci je skutečnost, že jde o splatnou pohledávku, která vznikla přede dnem 13. 8. 1993 a byla uplatněna u žalovaného 2) jako ručitele přede dnem 6. 12. 1994. Tak je tomu i v předmětných případech. Dovolatel zdůrazňuje, že cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vycházejí z právního názoru, že ručitelský závazek žalovaného 2) je dán i v případě, kdy je vymáhán za období, kdy již existoval žalovaný 1).


Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozsudky odvolacího soudu a vrátil mu věci k dalšímu řízení a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozsudků v bodě II. týkající se povinnosti žalobce nahradit žalovanému 2) náklady řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací vzhledem k zásadní povaze řešené problematiky odložil vykonatelnost napadených rozsudků podle ust. § 243 o. s. ř.


Po zjištění, že podaná dovolání splňují stanovené zákonné náležitosti, neboť byla podána včas oprávněným účastníkem, zastoupeným advokátem, jímž byla dovolání též sepsána (ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a vykazují i další předepsané náležitosti (ust. § 241 odst. 2 věta první o. s. ř.), dovolací soud konstatoval, že dovolání jsou přípustná, jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).


Dovolání nejsou důvodná.


Jádrem dovolání je otázka správného právního posouzení vzniku závazku ze zákonného ručení na straně žalovaného 2) ve vazbě na okamžik přechodu závazků, souvisejících s privatizovaným majetkem, na žalovaného 2).


Ze skutkového stavu, vyplývajícího z předchozího řízení, v posuzovaných případech zcela jednoznačně plyne, že částky, jejichž zaplacení se dovolatel jako žalobce domáhá, představují poplatky z prodlení podle § 378 odst. 1 hosp. zák. za pozdní úhradu faktur, vystavených na cenu dodaného zboží, na základě uzavřených hospodářských smluv. Období prodlení, za něž jsou poplatky vymáhány, zahrnuje období od 1. 11. 1992 do 31. 12. 1992 a od 1. 8. 1993 do 31. 8. 1993, přičemž právní předchůdce žalovaného 1) P. K. vznikl jako akciová společnost na základě rozhodnutí žalovaného 2) jako zakladatele zápisem do obchodního rejstříku dnem 10. 2. 1992.


Pro vznik zákonného ručení žalovaného 2) za závazky žalovaného 1) vůči žalobci je rozhodná zákonná úprava v ustanovení § 15 odst. 1 a 3 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění zákona č. 92/1992 Sb. a popř. i zákona č. 544/1992 Sb., podle nichž s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky, související s privatizovaným majetkem, přičemž k přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele, fond však ručí svým majetkem za splnění závazku nabyvatele privatizovaného majetku, resp. fond však ručí až do výše získané hodnoty privatizovaného majetku svým majetkem za splnění závazku nabyvatele privatizovaného majetku, a to po dobu jednoho roku od okamžiku přechodu závazku na nabyvatele privatizovaného majetku.


Z uvedeného nutno uzavřít, že předmětem ručení žalovaného 2) mohou být jen ty závazky žalovaného 1) resp. jeho právního předchůdce, které na nabyvatele privatizovaného majetku přešly ke dni, kdy na něj přešel privatizovaný majetek spolu se souvisejícími závazky, a to bylo ke dni 10. 2. 1992, kdy na vzniklého právního předchůdce žalovaného 1) současně přešly závazky, existující k tomuto dni.


Pokud závazky k zaplacení poplatků z prodlení vznikly později, po uvedeném dni, nemohly se stát předmětem zákonného ručení žalovaného 2), poněvadž žalovaný 2) mohl takto ručit jen za závazky již existující, nikoliv vzniklé až v budoucnu. Na tom nic nemění akcesorická" povaha poplatku z prodlení v poměru k hlavnímu" závazku na zaplacení ceny, vyfakturované fakturami, na jejichž opožděnou úhradu se poplatek z prodlení váže jako průběžně vznikající denní majetková sankce.


Napadené rozsudky odvolacího soudu jsou správné a dovolací soud musel dovolání jako nedůvodná zamítnout (ust. § 243b odst. 1 věta před středníkem ve vazbě na ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.).


Výrok o nákladech dovolacího řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 a§ 151 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Žalobce jako dovolatel nebyl úspěšný, ostatním účastníkům podle obsahu spisu náklady v řízeních o dovolání nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně 11. října 2000


JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.


předseda senátu


Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová