29 Cdo 4244/2009
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 23 odst. 3 ZKV, § 524 obč. zák.



29 Cdo 4244/2009
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) Ing. M. L. , b) Ing. M. L. a c) Ing. M. L. , všech zastoupených JUDr. Milanem Staňkem, advokátem, se sídlem v Brně - Žebětíně, Dlážděná 12c, PSČ 641 00, proti žalované Cashdirect, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27080617, zastoupené JUDr. Bohuslavem Maléřem, advokátem, se sídlem v Praze 1, nám. Republiky 1079/1a, PSČ 110 00, o popření pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 Cm 14/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2009, č. j. 3 Cmo 19/2008-207, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání všech žalobců napadené výroky II. a III. rozsudku ze dne 29. srpna 2007, č. j. 20 Cm 14/2006-59, jímž Krajský soud v Ostravě určil, že žalovaná nemá za úpadkyní Krůta Ostrava s. r. o., identifikační číslo osoby 25371061 (dále jen úpadkyně ) pohledávku ve výši 55.267,63 Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně pohledávek ve výši 11,430.246,53 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Napadené rozhodnutí přitom Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
Dovolatelé totiž při zpochybňování závěru odvolacího soudu, podle kterého je smlouva o postoupení sporné pohledávky, uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty původní věřitelky (banky) a J & T bankou, a. s., neplatná, přehlížejí, že podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů správkyně konkursní podstaty původní věřitelky oznámila úpadkyni, že sporná pohledávka byla postoupena J & T bance, a. s.
Přitom podle závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia, uveřejněného pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.
Nepřísluší-li taková obrana dlužníku ve sporu o zaplacení pohledávky, nelze ji tím spíše přiznat věřitelům v řízení o popření pravosti vykonatelné pohledávky podle ustanovení § 23 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb, o konkursu a vyrovnání (srov. k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí). Posouzení závěru odvolacího soudu o platnosti smlouvy o postoupení sporné pohledávky tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že napadené rozhodnutí je v závěru o významu soupisu ve vztahu k právu správce konkursní podstaty nakládat s majetkem vlastněným úpadcem v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1786/2009 (jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ). Podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalované k tíži dovolatelů celkem 3.060,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. dubna 2011 JUDr. Petr Š u k
předseda senátu