29 Cdo 4233/2007
Datum rozhodnutí: 29.10.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb., § 154 předpisu č. 99/1963Sb., § 14 předpisu č. 191/1950Sb.




29 Cdo 4233/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., se sídlem v , proti žalovaným 1/ úpadkyni A. spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem ve , 2/ úpadkyni V., spol. s r. o. - v likvidaci, se sídlem ve , 3/ Ing. J. D., narozenému, zastoupenému JUDr. R. Ch., Ph.D., advokátem, se sídlem v , a 4/ J. T., narozené , bytem v , zastoupené JUDr. R. Ch., Ph.D., advokátem, se sídlem v , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 87/2002, o dovolání třetího a čtvrté žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. února 2007, č.j. 7 Cmo 361/2006-180, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. února 2007, č.j. 7 Cmo 361/2006-180, potvrdil usnesení ze dne 7. října 2005, č.j. 3 Cm 87/2002-156, jímž Krajský soud v Brně připustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupila společnost C., (dále jen společnost ).

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a na ustanovení čl. I § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen směnečný zákon ), přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož byly splněny podmínky vyžadované výše uvedenými ustanoveními pro vstup společnosti do řízení na místo dosavadní žalobkyně.

Proti usnesení odvolacího soudu podali třetí a čtvrtá žalovaní dovolání, namítajíce, že: 1/ návrh na záměnu účastníků byl učiněn 27. února 2004, přičemž právní skutečnost, které se žalobkyně a společnost dovolávají, nastala až 28. května 2004 a 2/ indosament, kterým měla být převedena směnka ze žalobkyně na společnost, je neplatný, když jej podepsaly osoby, které k tomu nebyly oprávněny . Současně zdůrazňují, že otázkou platnosti rubopisu se musí soudy zabývat - vzhledem k zásadě koncentrace směnečného námitkového řízení - při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. a nikoli až při rozhodování ve věci samé.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Společnost považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b); není však důvodné.

Výhrada, podle níž návrh na vstup společnosti do řízení na místo žalobkyně byl sepsán dříve, než byla směnka rubopisována, není způsobilá zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu již proto, že pro rozhodování odvolacího soudu je podle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 211 a § 167 odst. 2 o. s. ř. rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004 a ze dne 29. července 2008, sp. zn. 29 Cdo 3685/2007).

Právně nevýznamná - z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu - je rovněž námitka, podle které je rubopis neplatný, když jej za žalobkyni učinily osoby, které k tomu nebyly oprávněny. Důsledkem překročení zákonného zmocnění k jednání za právnickou osobu totiž není neplatnost právního úkonu, ale jen to, že jím právnická osoba není (při splnění zákonem stanovených podmínek) vázána, přičemž překročení zákonného zmocnění jednající osoby se může dovolávat pouze ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinnosti vyplývající z dotčeného právního úkonu stanovena, tj. právnická osoba, za kterou zákonný zástupce jednal (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2006, pod číslem 1, jehož závěry obstály i v rovině ústavní, když ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 10. října 2006, sp. zn. IV. ÚS 32/06, odmítl, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu