29 Cdo 42/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.



KSPA 48 INS 9934/2010
48 ICm 2652/2011
29 ICdo 42/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CEMEX Cement, k. s. , se sídlem v Prachovicích, Tovární 296, PSČ 538 04, identifikační číslo osoby 15052320, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému 1. správcovská a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26126788, jako insolvenčnímu správci dlužníka Prefa Pardubice a. s., zastoupenému Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, PSČ 530 02, o vyloučení dobývacího prostoru z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 48 ICm 2652/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Prefa Pardubice a. s. , se sídlem v Pardubicích, U Prefy 579, PSČ 533 51, identifikační číslo osoby 46504818, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 48 INS 9934/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 6. února 2015, č. j. 48 ICm 2652/2011-553, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2016, č. j. 48 ICm 2652/2011, 104 VSPH 327/2015-888 (KSPA 48 INS 9934/2010), takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 6. února 2015, č. j. 48 ICm 2652/2011-553, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2016, č. j. 48 ICm 2652/2011, 104 VSPH 327/2015-888 (KSPA 48 INS 9934/2010), se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích (dále jen insolvenční soud ) rozsudkem ze dne 6. února 2015, č. j. 48 ICm 2652/2011-553, vyloučil z majetkové podstaty dlužníka Prefa Pardubice a. s. dobývací prostor Č., ve výhradním ložisku štěrkopísků Č., který vznikl sloučením dobývacího prostoru Č., dobývacího prostoru Č. a dobývacího prostoru Č. ve výhradním ložisku štěrkopísků Č. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil ve výroku ve věci samé a změnil ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání.
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu, které touto vadou trpí, zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dále dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatel k předpokladům přípustnosti dovolání a jeho důvodu uvádí následující:
1) Byl selektován zdroj práva žalobce v narušení principu důvěry Prefa Pardubice a. s., účastníka privatizačního vztahu, v rozhodovací činnost orgánů státu a presumpci její správnosti, protože z horního zákona neplyne, že by jednotlivé dobývací prostory, byť stanovené v jednom výhradním ložisku, měly sdílet společný osud, což znamená, že tato otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena,
2) zneužití aplikace občanského soudního řádu ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, soudci inkviziční (bolševickou) metodou nesporného řízení, kterým toto řízení nebylo, věc nesprávně právně posoudili k legalizaci výnosů z trestné činnosti v rozporu s čl. 6 ÚMLUVY o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu č. 33/1997 Sb., který je označen Trestné činy praní výnosů zločinu, když demonstrativní odmítnutí práva žalovaného na spravedlivý proces je koncentrováno do selekce zdroje práva žalobce stanovením sporných dobývacích prostorů Č. v letech 1997 a 1998 z řetězce korupce zahájeného nezákonným jednatelstvím bez příkazu za dlužníka Prefa Pardubice a. s. přes nezákonné bezdůvodné obohacování právního předchůdce žalobce v dobývacím prostoru Č. ve vlastnictví Prefa Pardubice a. s. k zahájení těžby právním předchůdcem žalobce v dobývacím prostoru Č. v roce 2007 odvozeně od defraudace podniku úpadce RASTRA AG-CZ a. s., což nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno, a
3) nezákonná korupční legalizace výnosů z trestné činnosti, bezdůvodné obohacení právního předchůdce žalobce na úkor dlužníka, tím, že útok právního předchůdce žalobce na vlastnická práva dlužníka byl realizován zločinným spolčením k likvidaci Prefa Pardubice a. s. prostřednictvím konkurzního řízení úpadce RASTRA AG-CZ a. s. a legalizován prostřednictvím nezákonného trestního řízení proti zástupcům Prefa Pardubice a. s. a prostřednictvím konkurzního řízení úpadce RASTRA AG-CZ a. s. a je dokonáván prostředky popření práva na spravedlivé soudní řízení v řízeních o náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Dovolatelem předestřené otázky nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejich posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a nejde tudíž o otázky hmotného či procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí (§ 237 o. s. ř.).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí o stanovení dobývacích prostorů ve výhradním ložisku štěrkopísku přísluší báňskému úřadu, a práva k dobývacímu prostoru lze převádět smlouvou na další osoby, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2013, sp. zn. 23 Cdo 721/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 22 Cdo 81/2015).
Konečně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2050/2011, vyplývá, že veřejná práva vztahující se k dobývacímu prostoru jsou (jako jiná majetková hodnota) způsobilá být součástí majetkové podstaty a lze je tudíž také (rozhodnutím soudu o vylučovací žalobě) z majetkové podstaty vyloučit.
Ve zbývající části dovolání dovolatel snáší řadu tvrzení a námitek, často s projednávanou věcí nesouvisejících, aniž by Nejvyššímu soudu předložil jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí a ve vztahu k níž by současně vymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Těmito tvrzení a námitkami se proto Nejvyšší soud nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S ohledem na argumentaci zástupce dovolatele, jíž se snaží ospravedlnit obsah dovolání a formulace v něm použité svými povinnostmi advokáta, Nejvyšší soud podotýká, že povinností advokáta je dodržovat pravidla profesionální etiky (§ 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) i při sepisování dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 1206/2012). Dovolání v projednávané věci přitom obsahuje řadu tvrzení, která nepředstavují věcnou polemiku s napadeným rozhodnutím a z mezí profesionální etiky zjevně vybočují, a to přesto, že takové jednání již stejnému zástupci ve věci téhož účastníka Nejvyšší soud opakovaně vytknul (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, a ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2016 JUDr. Petr Šuk
předseda senátu