29 Cdo 4182/2013
Datum rozhodnutí: 29.05.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



29 Cdo 4182/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce Renegade North LLC , se sídlem 3411 Silverside Road, Rodney Bldg., Suite 104, Wilmington, Delaware 19810, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Martinem Běhounkem, advokátem, se sídlem v Praze 7 Holešovicích, Přívozní 1054/2, PSČ 170 00, proti žalovanému M. B., zastoupenému Mgr. Alexandrou Juráčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6 Břevnově, Markétská 1/28, PSČ 169 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 188/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2013, č. j. 8 Cmo 415/2012-84, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. srpna 2012, č. j. 48 Cm 188/2011-59 , se zastavuje.
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 13. srpna 2012, č. j. 48 Cm 188/2011-59, jímž Krajský soud v Plzni zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 22. srpna 2011, č. j. 48 Cm 188/2011-8 (kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 75.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 250,- Kč a náklady řízení), tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti (první výrok) a rozhodl o nákladech námitkového a odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, neboť je toho názoru, že právní otázka soudů obou stupňů má být vyřešena jinak . Přípustnost dovolání v daném případě pak dle žalovaného zakládá rovněž okolnost, že se jedná o spotřebitelskou věc .
V části, ve které žalovaný napadá rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalovaného podle ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Výše uvedenému požadavku přitom dovolatel v projednávané věci nedostál.
Požadavek dovolatele, podle kterého právní otázka soudů obou stupňů má být vyřešena jinak , není v režimu ustanovení § 237 o. s. ř. způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14). Mělo-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak (srov. znění § 237 o. s. ř.), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Takový údaj se však z dovolání nepodává.
Oproti mínění dovolatele přípustnost dovolání (bez dalšího) nezakládá (a ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. nevede) ani argumentace, podle níž jde v posuzovaném případě o spotřebitelskou věc . Jednak spor o zaplacení směnky není sporem ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3578/2013), jednak by se uvedená okolnost mohla projevit pouze při posouzení, zda se v projednávané věci uplatní omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (jež určuje, že dovolání podle § 237 není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde mimo jiné právě o vztahy ze spotřebitelských smluv).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2014

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu