29 Cdo 4130/2011
Datum rozhodnutí: 19.11.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



29 Cdo 4130/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce P. N. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hlavešem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Slovanská 280/20, PSČ 787 01, proti žalované JUDr. A. A. , advokátce, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 2650/20 PSČ 702 00, zastoupené JUDr. Janem Skřipským, Ph. D., advokátem, se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Sokolská 936/21, PSČ 702 00, o zaplacení částky 51.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 21/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2011, č. j. 42 Co 80/2011 - 270, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.162,40 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalované JUDr. Jana Skřipského, Ph. D.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce (P. N.) se podanou žalobou (po částečném zpětvzetí žaloby, o němž Okresní soud v Ostravě - dále jen okresního soud rozhodl /tak že řízení v příslušné části zastavil/ usnesením ze dne 19. srpna 2010, č. j. 62 C 21/2008-177) domáhal vůči žalované (JUDr. A. A.) zaplacení částky 51.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. prosince 2008 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že poté, co Krajský soud v Ostravě (dále jen konkursní soud ) usnesením ze dne 10. června 2005, č. j. 36 K 10/2005-98, prohlásil konkurs na majetek dlužníka Strojírna Bedřichov, spol. s r. o. (dále jen úpadce ) žalovaná (jako správkyně konkursní podstaty úpadce) sepsala do konkursní podstaty úpadce též 2 (označené) stroje ve vlastnictví žalobce. Stroje mu žalovaná vydala (až) 11. července 2008, přičemž do té doby na nich vznikla škoda způsobená tím, že je žalovaná ponechala bez konzervace a údržby v objektu, do kterého střechou zatékalo.
Rozsudkem ze dne 17. září 2010, č. j. 62 C 21/2008-201, ve znění usnesení ze dne 7. ledna 2011, č. j. 62 C 21/2008-222, okresní soud žalobu zamítl (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení, včetně nákladů státu (body II. a III. výroku).
Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalovaná neporušila povinnosti správce konkursní podstaty úpadce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. května 2011, č. j. 42 Co 80/2011 - 270, potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, včetně nákladů státu (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud přitakal okresnímu soudu v závěru, že žalovaná neporušila povinnosti správce konkursní podstaty úpadce.
Uzavřel dále, že žalobce ani neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že k poškození strojů došlo v době od prohlášení konkursu na majetek úpadce do jejich vydání žalobci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že dovolací soud doposud výslovně a jednoznačně neřešil situaci, kdy v podstatě v krátké době po prohlášení konkursu (10. června 2005), věřitel uplatní svůj nárok na vydání souboru strojů a tyto jsou zapsány do podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami, konkrétně otázku, zda a v jakém rozsahu je správce konkursní podstaty povinen postupovat při dlouhodobém držení souboru strojů s veškerou odbornou péčí, která by odpovídala standardní záchovné péči (zejména za situace, kdy stroje držel déle než 3 roky a v průběhu uvedené doby se vyskytly mimořádnosti v podobě poškození střechy a pronikání vlhkosti do objektu, kde stroje byly umístěny dlouhodobě bez jakékoli změny).
Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, majíc za to, že napadené rozhodnutí neodporuje judikatuře Nejvyššího soudu. Z dovolatelem citované judikatury podle ní plyne jen to, že správce konkursní podstaty odpovídá třetím osobám za škodu způsobenou v důsledku porušení jeho povinností.
Ze způsobu, jakým dovolatel vymezuje dosud neřešenou situaci je dle žalované zřejmé, že jde jen o popis určitého skutkového stavu, který byl předmětem dokazování u obou soudů. V obecné rovině správce konkursní podstaty samozřejmě odpovídá za škodu způsobenou třetím osobám, která vznikne v příčinné souvislosti s porušením jeho zákonných nebo soudem uložených povinností či porušení povinnosti prevenční, ovšem v této konkrétní věci po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud jednoznačně uzavřel, že žalovaná za škodu neodpovídá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Jak Nejvyšší soud uzavřel např. již v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
V daném případě se dovolací argumentace v rovině (jediného) uplatněného dovolacího důvodu soustřeďuje pouze k polemice se závěrem odvolacího soudu o povinnostech žalované coby správkyně konkursní podstaty (čemuž odpovídá i dovolatelem formulovaná právní otázka). Napadené rozhodnutí však současně spočívá i na závěru, že dovolatel neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že škoda na strojích vznikla v době jejich soupisu v konkursní podstatě úpadce. Ve vztahu k tomuto závěru (jenž sám o sobě vede k zamítnutí žaloby) však dovolatel Nejvyššímu soudu žádnou otázku zásadního právního významu nepředestírá.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady žalované v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. června 2013). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu žalované odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ).
Advokátu žalované přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), vypočtená z tarifní hodnoty 51.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.140,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 722,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem částku 4.162,40 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 19. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu