29 Cdo 413/2012
Datum rozhodnutí: 23.10.2013
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř., § 2 o. s. ř.



29 Cdo 413/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JUDr. M. R. , zastoupeného Mgr. Jiřím Topkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 49, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Ing. J. M. , zastoupenému JUDr. Romaem Felixem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 5, PSČ 150 00, 2) JUDr. Z. K. , zastoupenému Mgr. Zuzanou Urbanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 1972/158, PSČ 150 00, 3) HSBC Bank plc - pobočka Praha , se sídlem v Praze 1, Millenium Plaza, V Celnici 10, PSČ 117 21, identifikační číslo osoby 65997212, zastoupené JUDr. Ivem Jandou Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 8, PSČ 110 00, a 4) Ferona, a. s. , se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, PSČ 111 82, identifikační číslo osoby 26440181, zastoupené Mgr. Ing. Jakubem Šnajderem, advokátem, se sídlem v Brně, Ptašinského 307/4, PSČ 602 00, o zaplacení částky 15,752.625,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 255/2008, o dovolání prvního a čtvrtého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2011, č. j. 5 Cmo 170/2011-394, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2011, č. j. 5 Cmo 170/2011-394, se ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným a dále ve vztahu mezi žalobcem a čtvrtou žalovanou ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 18. ledna 2011, č. j. 75 Cm 255/2008-338, zamítl Městský soud v Praze žalobu o zaplacení náhrady škody ve výši 15,752.625,- Kč (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovaným náklady řízení (výrok II.).
Žalobce napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 7,876.313,- Kč, a to pouze ve vztahu k prvnímu a druhému žalovanému, a dále ve výroku II. o nákladech řízení.
V průběhu odvolacího řízení žalobce navrhl, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost Lamuner s. r. o., se sídlem v Praze, Písnici, K Vrtilce 58/45, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 24127787, s níž uzavřel smlouvu o postoupení žalobou uplatněné pohledávky na náhradu škody.
Ve výroku označeným usnesením odvolací soud návrhu žalobce vyhověl .
Proti usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví podali první žalovaný a čtvrtá žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen o. s. ř. ), namítajíce naplnění dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř, a navrhujíce, aby Nevyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
První žalovaný v rovině právního posouzení věci odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval platností smlouvy o postoupení žalobou uplatněné pohledávky. Zdůrazňuje, že společnost Lamuner s. r. o. vznikla pouhé dva týdny před uzavřením postupní smlouvy, nemá žádný majetek, nevykonává obchodní činnost a jejím jediným účelem je nahradit žalobce v projednávané věci a zmařit uspokojení nároku žalovaných na náhradu nákladů řízení. Postoupení pohledávky a návrh na procesní nástupnictví považuje za šikanózní výkon práva, jenž je v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ), jakož i ustanovením § 2 o. s. ř. Napadené rozhodnutí přitom poskytuje tomuto šikanóznímu jednání žalobce ochranu.
Současně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že mu neumožnil se k návrhu na procesní nástupnictví vyjádřit.
Čtvrtá žalovaná namítá, že napadené usnesení je v rozporu s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2005, sp. zn. 12 Cmo 255/2004, uveřejněným pod číslem 83/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen R 83/2005 ), neboť ve vztahu k ní a třetí žalované je rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé v právní moci a předmětem odvolacího řízení je toliko výrok o náhradě nákladů řízení.
Dovolání jsou přípustná podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a jsou i důvodná.
1) K dovolání prvního žalovaného:
Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, podle kterého právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 obč. zák., přičemž při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není namístě zkoumat její platnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná na jeho webových stránkách). Zásadně tedy nelze odvolacímu soudu vytýkat, že se platností postupní smlouvy nezabýval.
Možnost uložit tomu, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce jako jeho procesní nástupce postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř., aby předtím složil ve stanovené lhůtě jistotu na náklady řízení, občanský soudní řád neupravuje, přičemž přiměřená aplikace ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 97/1967 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, na tyto situace je možná jen v případě, že do řízení má takto vstoupit osoba s bydlištěm (sídlem) ve státě, který není členem Evropské unie (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1088/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2011, pod číslem 83).
Nicméně nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje; nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení z téhož dne sp. zn. 29 Cdo 3222/2010).
Posouzením, zda jsou splněny shora popsané předpoklady pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, se soud zásadně zabývá pouze k námitce dotčeného účastníka řízení. Potud proto nelze odvolacímu soudu vytýkat, že se důvody pro zamítnutí návrhu nezabýval z úřední povinnosti.
Občanský soudní řád obecně soudu neukládá, aby návrh na procesní nástupnictví doručoval ostatním účastníkům řízení (absence takového postupu zpravidla není na újmu práv ostatních účastníků řízení, což platí zejména v případech, kdy mají proti rozhodnutí o procesním nástupnictví řádný opravný prostředek odvolání). Mají-li však mít ostatní účastníci možnost námitku rozporu návrhu s ustanovením § 2 o. s. ř. uplatnit, musí jim soud podávají-li se z obsahu spisu skutečnosti, nasvědčující závěru, že by mohly být dány důvody pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví a je-li zjevné, že jinak již nedostanou prostor k uplatnění námitek, jež by mohly sloužit jako podklad pro zamítnutí takového návrhu umožnit, aby se k podanému návrhu vyjádřili (lhostejno, zda se tak děje výzvou soudu nebo pouze tím, že jim soud doručí stejnopis takového návrhu).
V projednávané věci soud prvního stupně zamítl žalobu a žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení v úhrnné výši přesahující 1,000.000,- Kč. V průběhu řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce návrh na procesní nástupnictví na své straně, uváděje, že žalobou uplatněnou pohledávku postoupil (smlouvou ze dne 1. července 2011) na společnost Lamuner, s r. o. (jež byla zapsána do obchodního rejstříku dne 13. června 2011). Uvedené okolnosti přitom vzbuzují pochybnosti, zda nejsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví popsané výše. Povinností odvolacího soudu proto bylo umožnit žalovaným, aby se k podanému návrhu vyjádřili. Jestliže tak neučinil, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
2) K dovolání čtvrté žalované:
V otázce přípustnosti procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v řízení o odvolání směřujícího pouze do výroku o nákladech řízení sjednotil Nejvyšší soud soudní praxi již publikací R 83/2005, v němž Vrchní soud v Praze vysvětlil, že je-li předmětem odvolacího řízení pouze výrok o nákladech řízení, nepřichází postup podle § 107a o. s. ř. v úvahu (shodně srov. i např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1012/2005).
Nepodal-li žalobce odvolání do výroku o zamítnutí žaloby v části, v níž směřuje proti čtvrté žalované, nabyl rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu právní moci (§ 159 o. s. ř.) a předmětem odvolacího řízení je ve vztahu mezi žalobcem a čtvrtou žalovanou pouze výrok o nákladech řízení. Postup podle § 107a o. s. ř. tudíž ve vztahu mezi žalobcem a čtvrtou žalovanou nepřichází v úvahu a napadené usnesení je v tomto rozsahu nesprávné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. v napadené části, tj. ve vztahu mezi žalobcem a dovolateli, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. října 2013
JUDr. Petr Šuk předseda senátu