29 Cdo 4055/2008
Datum rozhodnutí: 29.09.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř.




29 Cdo 4055/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, PSČ 679 76, proti žalovaným 1) Ing. Z. C. , zastoupenému JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, PSČ 140 00, 2) JUDr. V. H. , a 3) Ing. M. Z. , zastoupenému JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, PSČ 140 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 107/2004, o dovolání prvního a třetího žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2008, č. j. 12 Cmo 457/2007-302, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. První a třetí žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 30 Sm 141/2003-64, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 85,762.022,53 Kč s 6% úrokem od 1. června 2000 do zaplacení, odměnu ve výši 285.873,40 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1,000.000,- Kč.
V průběhu řízení o námitkách žalovaných proti shora uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. června 2005, č. j. 30 Cm 107/2004-107 s odkazem na částečné zpětvzetí žaloby směnečný platební rozkaz do částky 70,762.022,53 Kč s 6% úrokem od 1. června 2000 do zaplacení a odměnou ve výši 235.873,40 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; dále rozhodl, že žalobkyni bude vrácen soudní poplatek ve výši 400.000,- Kč.
Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2006, č. j. 30 Cm 107/2004-179, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 7. května 2008, č. j. 12 Cmo 457/2007-302, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ve vztahu k prvnímu a třetímu žalovaným změnil tak, že se směnečný platební rozkaz ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 30 Sm 141/2003-64, ponechává v platnosti v rozsahu směnečného peníze 15,000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. června 2000 do zaplacení, směnečné odměny 50.000,- Kč a náhrady nákladů řízení 600.000,- Kč. Ve vztahu ke druhému žalovanému rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali první a třetí žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Dovolatelé konstatují , že soudy obou stupňů dospěly k názoru, že směnečná suma byla vyplněna na blankosměnce v souladu se smlouvou o právu vyplňovacím ze dne 30. dubna 1997, a to přesto, že z provedeného řízení bylo zjištěno, že ke dni vyplnění směnečné sumy dovolatelé nedlužili žádnou částku a v souladu s úvěrovou smlouvou nebyla úvěrová smlouva vypovězena . Z provedeného dokazování a odůvodnění rozhodnutí pokračují dovolatelé je přitom zřejmé, že směnečná suma byla vyplněna po prohlášení konkursu na majetek výstavce směnky (HARD JESENÍK, a. s.). V této souvislosti odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 9 Cmo 536/2003, z něhož se podává , že byla-li blankosměnka doplněna pouze z důvodu prohlášení konkursu na majetek úpadce, jehož kauzální závazek byl směnečně zajištěn, přičemž nenastaly podmínky dohodnuté ve smlouvě o vyplnění blankosměnky, nejedná se o směnku vyplněnou s touto dohodou .
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na odlišném právním posouzení věci, které není v souladu s judikatorním rozhodnutím téhož soudu, je zřejmé, že se výklad v judikatuře soudu dosud neustálil , dovolatelé shledávají napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně právně významným a současně požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Byť odvolací soud ve vztahu k prvnímu a třetímu žalovaným rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil , není pochyb o tom, že obsahově jde o rozhodnutí potvrzující.
Dovolání prvního a třetího žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které tak mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z hlediska posouzení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále Nejvyšší soud předesílá, že je v intencích ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, přičemž tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z těchto důvodů byl uplatněn, ale především v tom, jak byl tento dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech spatřuje dovolatel jeho naplnění. V případě námitky nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud není oprávněn se zabývat všemi právními otázkami, na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, nýbrž pouze těmi, které dovolatel ve svém dovolání zpochybnil, a to i kdyby byl Nejvyšší soud přesvědčen, že některá z právních otázek, kterou dovolatel neučinil předmětem dovolání, byla odvolacím soudem posouzena nesprávně a výsledek jejího řešení má zásadní vliv na správnost jeho rozhodnutí (k tomu srov. např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV.ÚS 560/08).
Vzhledem ke shora formulovaným závěrům, není pochyb o tom, že z pohledu dovolateli uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahovém vymezení rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné považovat nelze.
Je tomu tak již proto, že odvolací soud jde-li o datum splatnosti směnky založil své rozhodnutí na tom, že námitka, podle níž je vyplněné datum splatnosti směnky totožné s datem prohlášení konkursu na majetek společnosti HARD JESENÍK, a. s., je právně irelevantní, když sama o sobě neznamená, že by šlo o datum předcházející splatnosti úvěru, jehož úhrada byla směnkou zajištěna. V situaci, kdy žalovaní v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu neuvedli, že by blankosměnka byla vyplněna předčasně, respektive, že by byl úvěr splatný později než 31. května 2000, nebylo možno zkoumat, kdy se úvěr stal splatným a k dodatečnému (a opožděnému) doplnění námitek nebylo možno přihlížet.
Jelikož výše uvedený závěr odvolacího soudu dovoláním zpochybněn nebyl, nebylo možno z hlediska dopadu do poměrů projednávané věci považovat za zásadně právně významnou ani dovolateli otevřenou otázku, zda lze do blankosměnky doplnit datum splatnosti totožné s datem prohlášení konkursu na majetek výstavce směnky, a to bez ohledu na ujednání obsažené v dohodě o vyplnění blankosměnky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního a třetího žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně 29. září 2010

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu