29 Cdo 4026/2010
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




29 Cdo 4026/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce M. A. , zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, PSČ 779 00, proti žalované J. V. , zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, PSČ 772 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 92/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 494/2009-279, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 494/2009-279, (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 15. května 2009, č. j. 23 Cm 92/2005-242, ve výroku o věci samé, kterým Krajský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. března 2005, č. j. 23 Sm 46/2005-12, jímž žalované uložil zaplatit žalobci částku 170.000,- Kč s 6% úrokem od 19. února 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 566,- Kč a náklady řízení.
Odkazuje na ustanovení § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti námitky nepravého podpisu žalované na směnce a dále uzavřel, že žalovaná neprokázala jí tvrzenou kauzu směnky, respektive námitku vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., spatřujíc zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v řešení otázek:
1) Zda je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, to, že žalovaná nebyla po celou dobu řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu zastoupena advokátem, ačkoli zde byly předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů dle § 30 o. s. ř.;
2) Zda je z povahy věci vyloučeno, aby byl žalovaný zastoupen zástupcem ustanoveným podle § 30 o. s. ř. před uplynutím třídenní lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dle § 175 odst. 1 o. s. ř.;
3) Zda námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, resp. jejich odůvodnění může žalovaný vymezit i odkazem na listinu, kterou připojí k námitkám a na kterou v textu námitek odkáže;
4) Zda odvolací soud v případě, že projednává námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu, kterou však soud prvního stupně neprojednával z důvodu její domnělé neprojednatelnosti, a věc nevrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, neporušil zásadu dvouinstančnosti řízení a zda tak nezatěžuje řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přitom zdůrazňuje, že v řízení před soudem prvního stupně byla zastoupena advokáty pouze po určité úseky řízení , když nebyla zastoupena v době od 9. února do 27. dubna 2005 a od 21. května 2005 do 6. ledna 2009, tj. nebyla zastoupena v rozhodujících fázích řízení, a to v třídenní lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, kdy v této krátké lhůtě musí žalovaný vymezit celou svou obranu a vymezit tak předmět námitkového řízení. Přitom o ustanovení zástupce v řízení žádala podáním ze dne 9. srpna 2005 (viz č. l. 49) a soud prvního stupně žalovanou o možnosti požádat o ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o. s. ř. nepoučil a o výše zmíněné žádosti o ustanovení zástupce ani nerozhodl. V této souvislosti se dále dovolatelka domáhá odpovědi na otázku ohledně možnosti ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. již ve lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, když v této rozhodné době (třídenní lhůtě k podání námitek) musela žalovaná podat řádné námitky, avšak nebyla schopna se sama řádně hájit a zároveň nebyla v této době nikým zastoupena .
S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 32 Odo 916/2003 (jde o usnesení ze dne 22. června 2004) dále dovolatelka klade otázku, zda námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, resp. jejich odůvodnění může vymezit i odkazem na listinu, kterou k námitkám připojí a na kterou v textu námitek odkáže. Byť se odvolací soud k tomuto názoru formálně přiklání , ve svém důsledku se jím neřídil, věc nesprávně právně posoudil, v důsledku čehož nebyly projednány všechny námitky žalovanou uplatněné .
Konečně dovolatelka zdůrazňuje, že se odvolací soud zabýval jednou z námitek žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu, kterou měl soud prvního stupně za nedostatečně odůvodněnou a tudíž neprojednatelnou, čímž porušil zásadu dvou- instančnosti řízení a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za zásadně právně významné z hlediska řešení otázky, zda ustanovení zástupce účastníku řízení podle ustanovení § 30 o. s. ř. přichází v úvahu i v době před podáním námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, když na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá. Navíc, jak je zřejmé z obsahu spisu, první zmínka o bezplatné právnické pomoci je obsažena až v podání žalované ze dne 9. srpna 2005 (č. l. 49). Současně nelze přehlédnout, že žalovaná 27. dubna 2005 udělila plnou moc k zastupování JUDr. P. D. a tuto plnou moc sama bez uvedení důvodu 20. května 2005 odvolala.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá založit ani výhrada dovolatelky, že nebylo rozhodnuto o její žádosti o ustanovení zástupce. Není totiž pochyb o tom, že žalovaná sama 6. ledna 2009 udělila plnou moc k zastupování Mgr. Tomáši Cimbotovi a nebyla tak nijak omezena co do možnosti uplatňovat procesní práva přiznaná účastníkům řízení občanským soudním řádem. Přitom nečinnost soudu prvního stupně ve vztahu k žádosti žalované o ustanovení zástupce nastala až v době, kdy již byl žalovanou podanými námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu definitivně vymezen předmět námitkového řízení, tj. v době, kdy již obrana žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu byla skutkově vymezena podanými námitkami.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani dovolatelkou položená otázka, zda odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu lze vymezit i odkazem na listinu, která je k námitkám připojena a na kterou účastník v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu odkáže. V poměrech dané věci totiž odvolací soud zmíněnou otázku zodpověděl pozitivně (ve prospěch žalované) a názor opačný by vedl pouze k tomu, že kauzální námitka žalované by nebyla vůbec věcně posuzována.
Polemikou se závěry odvolacího soudu, podle nichž žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně uplatněné kauzální námitky a námitky nesprávného vyplnění blankosměnky, dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který ale u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá a z jehož existence na přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Konečně zásadně právně významným neshledává Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ani z hlediska dovolací námitky, podle níž odvolací soud tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně nezrušil a nevrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, porušil zásadu dvouinstančnosti řízení. Jednak ani případná existence takové vady přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. sama o sobě založit nemůže, jednak není pochyb o tom, že v poměrech dané věci odvolací soud postupoval ve shodě s ustanovením § 220 o. s. ř., když nebyl naplněn žádný z důvodů předvídaných ustanovením § 219a o. s. ř. pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. března 2012

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu