29 Cdo 4012/2010


















u JL-'L J ' l.i v v , D Šl "' a--.... . NEJVYSSI SOUD ° ° 9 02 20" hw CESKE REPUBLIKY v------'--62 Podlao Kotek ........................ :gl .............. 3m. ................ .. pod. .............. ..



š f. \. P, r ., a_, ,l ×' :'--x. . .., ..' ,:--. .-.-. 4.24197 ' ' ' " l i "7-" "ä-.xí-v i' i Š.=..= .... Í a :i '-v , x ,r 'v 1%: E; -' !5,-'2 ,- -,w . . . .:*': .s ::.-. " . .' .': Řäřüľůąi'ůěăöížw'ääěvää-äšąiă-iýiłäsł-'üzä-Ersp 25-):2'62 * 'se

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně SPRING spol. sr. o., se sídlem vPlzni, Hálkova. 1203/32, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 14 70 45 36, zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, se sídlem v Rokycanech--Střed, Míru 17, PSČ 337 01, proti žalované Mgr. Ing. Jarmile Sedláčková, bytem vPřešticích, Masarykovo nám. 110, PSČ 334 01, jako insolvenční správkyni dlužníka STAVMAT-SPRING, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 00 57 48 48, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod Sp. zn. 122 Cm 9/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č.j. 13 Cmo 18/2010-39, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Il. Zádný z účastníků nemá právo na. náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodněnt

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil I rozsudek ze dne 27. října 2009, č. j. 122 Cm 9/2009-24, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o určení existence pohledávky ve výši 4.900.000,-Kč.

Odvolací soud-odkazuje na ustanovení § 585, § 570 a § 574 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. )-se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož dohoda o narovnání, uzavřená dne 31. prosince 2008 mezi žalobkyní a dlužníkem STAVMAT-SPRING, spol. s r. o. (dále též jen dohoda , resp. dohoda o narovnání ), svým obsahem fakticky narovnáním není, neboť nebyl splněn jeho základní předpoklad, kterým je spornost pohledávky, jež měla být předmětem narovnání . Nejedná se však ani odohodu podle ustanovení § 570 obč. zák., nebot předpokládá nahrazení dosavadního závazku dlužníka závazkem novým, zatímco podle dohody fakticky k tomuto nahrazení nedochází, neboť' zaplacením částky 4,9 mil. Kč jsou vzájemné vztahy jejích účastníků vypořádány . Dovodil, že podle svého obsahu tak dohoda představuje podmíněné prominutí dluhu, vázané na zaplacení částky 4,9 mil. Kč, k němuž nedošlo . Namístě je pak závěr, že dosavadní závazek dlužníka nezanikl a nebyl nahrazen závazkem novým, resp. nevznikla tomuto závazku odpovídající pohledávka za dlužníkem ve výši 4,9 mil. Kč .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen 0. s. ř. ).





Dovolatelka nesouhlasí zejména s právním posouzením uzavřené dohody o narovnání a dále snáší argumenty na podporouřrážoru, podle něhož v důsledku dohody došlo ke vzniku nové pohledávky ,za dlužníkem- ve 4.900,000; Kč, když platnost a účinnost dohody je dána jejím pOdpisem . JIélikOž " dohoda :o narbvnání je samostatným zavazovacím důvodem a dosavadní závazek, jenž zanikl, je nahrazen (závazkem) nově sjednaným, který je obsažen v dohodě o narovnání , přičemž takový (nový) závazek byl řádně přihlášen, je přihlášená pohledávka po právu .

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že právní závěr, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil (a podle něhož v projednávané věci nejde o dohodu o narovnání, nebot nebyl splněn základní předpoklad, kterým je Spornost pohledávky, jež měla být předmětem narovnání, ani o dohodu o privativní novaci), dovolatelka nenapadá. Právní posouzení věci odvolacím soudem přitom plně odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 2725/2008, který byl dne 12. ledna 2011 občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Ústavního soudu ze dne '5. června 2000, sp. zn. Iv. Us 13/2000).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované insolvenční správkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26.1edna 2011

JUDr.PetrGemmel,v. r. předseda senátu



Za správnost vyhotovení: Petra Prachařo