29 Cdo 3995/2009
Datum rozhodnutí: 24.11.2009
Dotčené předpisy:




29 Cdo 3995/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. L. Z., advokátem, za účasti společnosti T. a. s., zastoupené JUDr. P. D., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 214/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2009, č. j. 14 Cmo 227/2008-122, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 25. ledna 2008, č. j. 15 Cm 214/2006-88, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti T. a. s. (dále jen společnost ), konané dne 22. června 2006, přijatého pod bodem 8 pořadu jednání, kterým byla schválena zpráva o vztazích mezi propojenými osobami.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel Nejvyššímu soudu předkládá k řešení, napadené usnesení zásadně právně významným nečiní, neboť je Nejvyšší soud již zodpověděl.

V usnesení ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 128, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodne-li valná hromada akciové společnosti o věci nespadající do její působnosti, nemá takové rozhodnutí žádné právní účinky. V usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 601/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2006, pod číslem 67, pak potvrdil, že zprávu o vztazích mezi propojenými osobami valná hromada neschvaluje. V usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1060/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2009, pod číslem 132, konečně Nejvyšší soud uzavřel, že postupem podle § 183 ve spojení § 131 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) lze napadat ta usnesení valné hromady, která spadají do její působnosti, zatímco usnesení ve věcech, které do působnosti valné hromady nepatří a která tudíž nemají žádné právní účinky, zásadně postupu podle označených ustanovení nepodléhají. Současně vysvětlil, že za určitých okolností (v citovaném rozhodnutí popsaných) může soud v řízení podle § 183 ve spojení s § 131 obch. zák. přezkoumat i platnost takových usnesení.

Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2009

Doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu