29 Cdo 3982/2008
Datum rozhodnutí: 14.10.2008
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Cdo 3982/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatele R. J. Z., zastoupeného JUDr. D. S., Ph.D., advokátem, , za účasti: 1) S. B. a. s., , zastoupené JUDr. P. Š., advokátem, , 2) K. K., a 3) Ing. F. K., , o určení, že K. K. není předsedou a Ing. F. K. není místopředsedou představenstva společnosti S. B. a.s. a o zdržení se jednání, o nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 140/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008, č. j. 7 Cmo 282/2007-113, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. května 2007, č. j. 75 Cm 140/2007-16, zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by bylo K. K. a Ing. F. K. uloženo zdržet se bránění panu G. F. R. ve výkonu práv a povinností odpovídajících jeho funkci člena představenstva společnosti S. B.a. s.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2008, č. j. 7 Cmo 282/2007-113, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost výslovně neopírá o žádné ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Své námitky podrobně odůvodňuje a navrhuje, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z případů taxativně vyjmenovaných v těchto ustanoveních.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, není rozhodnutím ve věci samé.

Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu