29 Cdo 3972/2011
Datum rozhodnutí: 25.01.2012
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.




29 Cdo 3972/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KM - PRONA, a. s. , se sídlem v Rynolticích 215, PSČ 463 55, identifikační číslo osoby 25479733, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Pintou, advokátem, se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, proti žalovanému M. K. , zastoupenému JUDr. Františkem Řezankou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012, PSČ 198 00, o zaplacení 895.282,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 81/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2011, č. j. 8 Cmo 257/2011-56, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesení ze dne 2. června 2011, č. j. 37 Cm 81/2011-37, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci zamítl návrh žalovaného na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 22. března 2011, č. j. 37 Cm 81/2011-9 (výrok I.), a na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu (výrok II.), a odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.), odmítl. Učinil tak proto, že dovolání proti shora označenému usnesení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním jakožto mimořádným opravným prostředkem napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu a o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu, však usnesením ve věci samé není. Stejný závěr, totiž že nejde o usnesení ve věci samé, pak platí i pro usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. ledna 2012


JUDr. Petr Šuk
předseda senátu