29 Cdo 3972/2008
Datum rozhodnutí: 11.12.2008
Dotčené předpisy: § 7 předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007, § 13 předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007, § 20 předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007, § 22 odst. 2 předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007, § 33 odst. 1 písm. b) předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007




29 Cdo 3972/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadkyně A. C. s. r. o., , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 K 14/2004, o návrhu věřitelky E., S. P. A., zastoupené Mgr. Ing. M. Š., advokátem, , na zařazení její pohledávky do seznamu pohledávek za konkursní podstatou (vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 40/2007), o dovolání věřitelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2008, č. j. 15 Cmo 95/2008-47, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 21. ledna 2008, č.j. 42 Cm 40/2007-27, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu , kterou se společnost E., S. P. A. jako žalobkyně (dále jen společnost ) domáhala, aby soud uložil správci konkursní podstaty úpadkyně A. C. s. r. o. jako žalovanému zařadit její pohledávku (vzniklou před prohlášením konkursu) ve výši 26,521.636,40 Kč do seznamu pohledávek za konkursní podstatou a přezkoumat ji co do pravosti, výše a pořadí.

K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Oba soudy vyšly z toho, že:

1) společnost podala dne 19. května 2004 další návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně a podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), tak přistoupila do konkursního řízení;

2) tento návrh odůvodnila společnost pohledávkou za úpadkyní ve výši 831.399,26,-EUR.;

3) po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně (usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2004, č. j. 40 K 14/2004-159) společnost pohledávku za úpadkyní nepřihlásila do konkursu.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v jím učiněných závěrech (o tom, že i věřitel, k jehož návrhu byl konkurs prohlášen, je povinen svoji pohledávku přihlásit do konkursu). Přitom dále odkázal na závěry formulované ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ). Společnost svoji pohledávku do konkursu nepřihlásila, takže ji správce konkursní podstaty nemohl zařadit do seznamu pohledávek. Po uplynutí lhůt k přihlášení pohledávky do konkursu nelze po správci konkursní podstaty požadovat, aby pozdě přihlášenou pohledávku nebo pohledávku, jež vůbec nebyla do konkursu přihlášena, zařadil do seznamu pohledávek a přezkoumal ji, uzavřel odvolací soud.

Společnost podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňujíc dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Za otázku zásadního právního významu dovolatelka výslovně označuje, zda se věřitel podáním, respektive přistoupením k návrhu na prohlášení konkursu stává konkursním věřitelem a dále, zda pohledávka, kterou specifikovala v návrhu na prohlášení konkursu a kterou také doložila, se po prohlášení konkursu má považovat za pohledávku přihlášenou do konkursu.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatelka v dovolání snáší argumenty na podporu závěru, že k přihlášení pohledávky v rámci konkursu nedochází pouze podáním přihlášky podle ustanovení § 20 ZKV, ale i tím, že věřitel pro ni podá návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Správce konkursní podstaty úpadkyně ve vyjádření navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout.

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (včetně občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když otázky předkládané dovolatelkou již zodpověděl pod body XVIII. a XXXI. stanoviska, jakož i v rozsudku uveřejněném pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Tam Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci a podle kterého ani věřitel, k jehož návrhu byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen, se nestane účastníkem té části konkursního řízení, jež počíná běžet prohlášením konkursu, jestliže včas (srov. § 22 odst. 2 ZKV) nepřihlásil svou pohledávku u konkursního soudu. Opomenul-li přihlášku podat, končí účast tohoto věřitele v řízení právní mocí usnesení o prohlášení konkursu.

Dovolatelka si přitom těchto následků musela být vědoma, neboť jí bylo dne 24. května 2004 doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2004, č. j. 40 K 14/2004-159 (jímž byl na majetek úpadkyně prohlášen konkurs), obsahující výzvu věřitelům k přihlášení svých pohledávek za úpadkyní, včetně poučení o náležitostech přihlášky, lhůtě i místě k jejímu podávání a následcích nepřihlášení pohledávek.

Napadené rozhodnutí je s výše uvedenými judikatorními závěry v souladu. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že podle žaloby bylo žádáno o zařazení pohledávky na seznam, který podle zákona o konkursu a vyrovnání ani neexistuje (seznam pohledávek za konkursní podstatou ). Ve skutečnosti seznamem, do kterého by pohledávka dovolatelky jedině mohla být zařazena (kdyby byl požadavek dovolatelky opodstatněný) byl seznam přihlášených pohledávek ve smyslu § 20 odst. 7 ZKV.

Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že řízení o zařazení pohledávky do seznamu pohledávek, jež mají být podrobeny přezkumu v rámci konkursu, není samostatným sporem vyvolaným konkursem nebo s konkursem souvisícím; takový návrh (návrh věřitele na zařazení přihlášky jeho pohledávky do seznamu) má (může) být projednán a rozhodnut jen v rámci příslušného konkursního řízení; rozhoduje o něm konkursní soud usnesením, proti kterému je odvolání přípustné (srov. v tomto ohledu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. 29 Odo 601/2005, 602/2005, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Skutečnost, že soudy nižších stupňů o věci rozhodly v samostatném řízení a rozsudkem (namísto usnesením), však nezaložila přípustnost dovolání a nemůže nic změnit na povaze věci; v dovolacím řízení proto pro ni platí § 33 odst. 1 písm. b/ ZKV.

Uvedenému přizpůsobil Nejvyšší soud také označení věci a jejích účastníků v záhlaví svého usnesení. Tím, že jde o konkursní věc se nemění ani podmínky posuzování přípustnosti dovolání (z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř. se podává, že i v takovém případě byla přípustnost dovolání závislá na výkladu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 58/2002 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. prosince 2008

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu