29 Cdo 3931/2010
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 63 odst. 1 ZKV ve znění do 24.10.2000, § 63 odst. 2 ZKV ve znění do 24.10.2000, § 63 odst. 1 ZKV ve znění do 31.12.2007, § 63 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007




29 Cdo 3931/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně HYTOS OSTRAVA - VÍTKOVICE spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Pohraniční 27, PSČ 706 02, identifikační číslo osoby 62303937, zastoupené JUDr. Petrem Kamenčákem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Dvořákova 26, PSČ 728 57, proti žalované VÍTKOVICE, a. s. , se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Ruská 2887/101, PSČ 706 02, identifikační číslo osoby 45193070, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, 28. října 219/438, PSČ 709 00, o zaplacení částky 381.455,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 328/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 231/2009-180, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. února 2009, č. j. 7 Cm 328/2003-136, ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 196.749,- Kč a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 231/2009-180, v potvrzujícím výroku o věci samé ohledně téže částky, se zrušují a věc se potud vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne ze dne 13. února 2009, č. j. 7 Cm 328/2003-136, Krajský soud v Ostravě uložil žalované (VÍTKOVICE, a. s.) zaplatit žalobkyni (HYTOS OSTRAVA - VÍTKOVICE spol. s r. o.) částku 196.749,- Kč, s dvouprocentním úrokem z prodlení od 2. března 2004 do zaplacení (bod I. výroku), ohledně částky 184.706,59 Kč se specifikovaným příslušenstvím a ohledně dalšího příslušenství žalobu zamítl (body III. a IV. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně (proti zamítavým výrokům o věci samé a proti výroku o nákladech řízení) i žalované (proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 231/2009-180, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 196.749,- Kč a v zamítavém výroku týkajícím se částky 184.706,59 Kč se specifikovaným příslušenstvím (první výrok) a ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně přiznaného příslušenství z přisouzené částky, ohledně zamítavého výroku co do dalšího příslušenství a ohledně výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudky soudů obou stupňů spočívají ohledně vyhovujícího výroku o věci samé na závěru, že skutečnost, že uplatněná pohledávka nebyla přihlášena do vyrovnání žalované, nezpůsobila její zánik, jelikož usnesení o povolení vyrovnání bylo vydáno 15. září 2000 a na věc proto nelze aplikovat ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), ve znění účinném od 25. října 2000. Soud prvního stupně byl v tomto ohledu vázán (jak deklaroval v odůvodnění rozsudku z 13. února 2009) závazným právním názorem odvolacího soudu obsaženým v usnesení ze dne 18. září 2008, č. j. 7 Cmo 317/2007-110, jímž odvolací soud zrušil jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 30. května 2007, č. j. 7 Cm 328/2003-95.
Žalovaná podala proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 196.749,- Kč dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud potud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybňuje dovolatelka správnost závěru odvolacího soudu, že na vyrovnání žalované se vztahuje ustanovení § 63 odst. 1 ZKV, ve znění účinném do 24. října 2000, jakož i správnost závěru odvolacího soudu, že pohledávka nepřihlášená do vyrovnání podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 24. října 2000 nezaniká splněním potvrzeného vyrovnání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a v mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. je i důvodné.
Výkladem příslušných ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném před i po 25. říjnu 2000 co do účinků splnění potvrzeného vyrovnání na pohledávky, které věřitelé do vyrovnání nepřihlásili, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. září 2010, sp. zn. 31 Cdo 1693/2008 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a to shodou okolností právě ve vztahu k vyrovnání žalované. Na závěrech obsažených v uvedeném rozsudku nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit, přičemž otázky rozhodné i pro tuto věc zodpověděl následovně:
1/ Pro posouzení, v jakém znění má být na vyrovnací řízení použito ustanovení § 63 odst. 1 ZKV (zda ve znění účinném před nebo po 25. říjnu 2000) je (ve shodě s argumentací obsaženou v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1756/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2007, pod číslem 94) určující, kdy bylo vydáno usnesení o povolení vyrovnání a pro vyrovnací řízení žalované se proto uplatní § 63 odst. 1 ZKV, ve znění účinném do 24. října 2000.
2/ Splněním potvrzeného vyrovnání zanikla dlužníku povinnost plnit neuspokojený závazek ohledně věřitele, který se do vyrovnání nepřihlásil, i u vyrovnání povolených v době do 24. října 2000, tedy i u vyrovnání žalované.
První z citovaných závěrů činí nepřiléhavou opačnou argumentaci dovolatelky (o tom, že na věc mělo být použito ustanovení § 63 odst. 1 ZKV ve znění účinném od 25. října 2000).
Druhý z citovaných závěrů činí dovolání v rovině právní opodstatněným, když napadená rozhodnutí vycházejí z opačného úsudku.
Nejvyšší soud proto - aniž se pro nadbytečnost zabýval tím, zda je dán i dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. - napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které ve výše popsaném rozsahu nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 196.749,- Kč i jej a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto i o nákladech dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. listopadu 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu