29 Cdo 392/2011
29 Cdo 392/2011-143

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ji ího Zavázala v právní vČci žalobkynČ Miroslavy Šafránkové, MBA, MSc., se sídlem v Praze 5, Bellušova 1846, PSý 155 00, jako insolvenní správkynČ dlužníka Ray Net Local a. s., proti žalovanému Prologin s. r. o., se sídlem v Praze 5, Moulíkova 3285/1a, PSý 150 00, identifikaní íslo osoby 25776274, zastoupenému JUDr. Lućkem Lisse, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze-Starém MČstČ, Konviktská 24, PSý 110 00, za úasti PFA Group, s. r. o., se sídlem v Kamenici-Ládví, Letohradská 177, PSý 251 68, identifikaní íslo osoby 64940501, jako vedlejšího úastníka ízení na stranČ žalobce, zastoupeného Mgr. Davidem Metelkou, advokátem, se sídlem v OstravČ-Mariánských Horách, Boleslavova 901/7, PSý 709 00, o urení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 Cm 4/2009, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Ray Net Local a. s., se sídlem ve Starém Sedle 288, PSý 357 46, identifikaní íslo osoby 26366703, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 4239/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2010, . j. 15 Cmo 250/2009-100, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2010, . j. 15 Cmo 250/2009-100, se zrušuje a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

O d v o d n Č n í:

Žalobou podanou 9. b ezna 2009 se žalobce (Karel Macourek, jako insolvenní správce dlužníka Ray Net Local a. s.) domáhal v i žalovanému Prologin s. r. o. (od 28. ervence 2009 za úasti PFA Group, s. r. o., jako vedlejšího úastníka ízení na stranČ žalobce) urení, že žalovaný nemá v i dlužníku pohledávku ve výši 12.960.006,50 K, evidovanou v insolvenním ízení vedeném u Krajského soudu v Plzni (dále jen insolvenní soud ) pod sp. zn. KSPL 27 INS 4239/2008. Žalobu od vodnil tím, že: 1/ Usnesením ze dne 29. prosince 2008, sp. zn. KSPL 27 INS 4239/2008, zjistil insolvenní soud úpadek dlužníka a ustanovil žalobce insolvenním správcem dlužníka. 2/ Usnesením ze dne 4. února 2009, sp. zn. KSPL 27 INS 4239/2008-P1, rozhodl insolvenní soud o vstupu žalovaného do insolvenního ízení na místo p vodního p ihlášeného vČ itele spolenosti LuštČnice s. r. o. 3/ U p ezkumného jednání konaného dne 10. února 2009 pop el žalobce vykonatelnou pohledávku žalovaného co do pravosti, výše i po adí. 4/ Vykonatelnost pohledávky žalovaného vyplývá z rozhodího nálezu ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. Rc 169/2007, vydaného rozhodcem JUDr. Josefem Šípkem (dále jen rozhodí nález ), založeného v insolvenním spisu. 5/ Žalobce p i p ezkumu p edaných podklad zjistil, že pohledávka žalovaného vznikla na základČ smlouvy o p evodu cenných papír -100 kus akcií spolenosti ALL Electronics a. s. (dále jen spolenost A ), uzav ené dne 5. listopadu 2007 mezi Ing. Stanislavem Vášou (dále jen S. V. ) jako p evodcem a dlužníkem jako nabyvatelem (dále jen smlouva o p evodu cenných papír ). 6/ Dne 19. íjna 2007 bylo dlužníku (jako povinnému) dorueno usnesení ze dne 9. ervence 2007, . j. 17 Nc 6479/2007-7, jímž Okresní soud v SokolovČ (dále jen exekuní soud ) na ídil exekuci. 7/ Smlouva o p evodu cenných papír tedy byla podepsána až po doruení usnesení exekuního soudu, p iemž žalobce dále zjistil, že v dobČ jejího podpisu bylo (od 9. srpna 2007) usnesení exekuního soudu zapsáno v p íslušném listu vlastnictví zastavovaných nemovitostí, takže S. V. mohl tuto skutenost (rozumČj existenci usnesení exekuního soudu) zjistit. Možnost a povinnost provČ it oprávnČní dlužníka nakládat se svým majetkem mČl p ed vyhlášením rozhodího nálezu i rozhodce JUDr. Šípek. 8/ Smlouva o p evodu cenných papír je tedy od poátku neplatná vzhledem k ustanovení § 44 odst. 7 zákona . zákona . 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuní innosti (exekuního ádu) a o zmČnČ dalších zákon , ve znČní pozdČjších p edpis , nebo v dobČ jejího podpisu již dlužník nesmČl nakládat se svým majetkem, tedy ani s nemovitostmi. Vzhledem k p edmČtu innosti dlužníka pak nelze nákup cenných papír považovat za bČžnou obchodní innost. Jak S. V. tak rozhodce JUDr. Šípek p itom mohli uvedené zjistit z ve ejnČ dostupných zdroj . Rozsudkem ze dne 13. srpna 2009, . j. 122 Cm 4/2009-50, uril insolvenní soud, že pohledávka žalovaného, p ihlášená jako vykonatelná ve výši 12.960.006,50 K do insolvenního ízení dlužníka, neexistuje (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech ízení (body II. a III. výroku) a o soudním poplatku ze žaloby (bod IV. výroku). Soud p i posuzování d vodnosti žalobou uplatnČného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Smlouvou o p evodu cenných papír p evedl S. V. (jako p evodce) na dlužníka (jako nabyvatele), 100 kus akcií emitenta spolenosti A za kupní cenu 1 milión K a 10 milión clearingových prost edk . Kupní cena byla splatná do 15 dn od podpisu smlouvy. Ve smlouvČ bylo dále sjednáno, že p i prodlení s úhradou iní kupní cena 11 milión K a nastupují sankce v podobČ smluvní pokuty ve výši 1 milión K a smluvního

úroku ve výši 0,05 % dennČ z kupní ceny. K zajištČní kupní ceny a sjednaných sankcí uzav eli úastníci podle lánku VI. smlouvy o p evodu cenných papír smlouvu o z ízení zástavního práva (dále jen zástavní smlouva ) k nemovitostem v podílovém spoluvlastnictví dlužníka, zapsaným na listu vlastnictví íslo 405 v katastrálním území a obci Prosetín u Hlinska, okres Chrudim. V lánku VII. smlouvy o p evodu cenných papír byla sjednána rozhodí doložka. 2/ Usnesením ze dne 9. ervence 2007, . j. 17 Nc 6479/2007-7, na ídil exekuní soud ve prospČch oprávnČného IV NOVA, a. s. proti povinnému dlužníku exekuci pro pohledávku ve výši 12 milión K; provedením exekuce povČ il soudní exekutorku Mgr. Pavlu Fuíkovou, která usnesení doruila povinnému dlužníku s úinky doruení dne 19. íjna 2007. 3/ Podle výpisu z listu vlastnictví íslo 405, z katastru nemovitostí pro Pardubický kraj, Katastrálního pracovištČ Chrudim, bylo 13. srpna 2007 na základČ usnesení exekuního soudu a navazujícího exekuního p íkazu zahájeno ízení o záznamu poznámky a došlo k zaplombování podílu dlužníka na nemovitostech. 4/ Rozhodce JUDr. Šípek vydal 20. prosince 2007 rozhodí nález, jehož obsah je mezi úastníky nesporný. Na tomto základČ dospČl insolvenní soud k závČru, že žaloba je d vodná, když nemČl za významnou argumentaci žalovaného rozhodím nálezem. Podle insolvenního soudu nem že rozhodí nález nikterak zhojit neplatnost smlouvy o p evodu cenných papír , pakliže na tento úkon dopadá ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu a jde tedy o úkon ze zákona neplatný. Po doruení usnesení exekuního soudu (19. íjna 2007) nebyl dlužník oprávnČn k úkonu, který zjevnČ p esahuje rámec obvyklého hospoda ení. Pohledávku ze smlouvy o p evodu cenných papír , p ihlášenou do insolvenního ízení dlužníka, tudíž insolvenní správce správnČ pop el. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenního soudu v zamítavém výroku o vČci samé a ve výroku o soudním poplatku a zmČnil jej ve výrocích o nákladech ízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). Odvolací soud mČl rozsudek insolvenního soudu za správný jak co do skutkových zjištČní soudu, tak co do právní argumentace, s tím, že na jeho p esvČdivé od vodnČní lze odkázat. Odvolací soud p edevším nepokládal za d vodnou námitku, podle které soud v incidenním ízení zahájeném k návrhu insolvenního správce není oprávnČn posuzovat p edbČžnČ (ne)platnost smlouvy o p evodu cenných papír uzav ené dlužníkem, která byla právním d vodem vydaného rozhodího nálezu, nebyla-li podána žaloba na urení neplatnosti této smlouvy. To podle odvolacího soudu vyplývá z ustanovení § 231 odst. 2 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona), které v incidenním ízení dovoluje soudu zkoumat platnost právního úkonu, z nČhož se odvíjí vykonatelná pohledávka. Odvolací soud dodal, že na vČc nedopadá ustanovení § 231 odst. 1 insolvenního zákona, jelikož vykonatelný rozhodí nález nebyl vydán v pr bČhu insolvenního ízení a rozhodce v nČm nerozhodoval o urení neplatnosti smlouvy o p evodu cenných papír . Ustanovení § 231 odst. 3 insolvenního zákona se pak vztahuje jen na právní úkony relativnČ neplatné, zatímco neplatnost pro rozpor s § 44 odst. 7 exekuního ádu je neplatností absolutní a vyplývá p ímo ze zákona. Neobstojí ani námitka, že soud v incidenním ízení o žalobČ na pop ení existence vykonatelné pohledávky nem že zkoumat platnost právního úkonu, z nČhož vycházel rozhodce p i vydání vykonatelného rozhodího nálezu (který se rozhodnutím soudu v tomto ízem neruší). Rozhodnutí soudu v incidenním ízení vedeném v pr bČhu insolvenního ízení je rozhodnutím urovacím, sloužícím jen pro pot eby insolvenního ízení a jeho smyslem je urit rozsah, v nČmž budou p ihlášené pohledávky dlužníkových vČ itel uspokojeny; je-li rozhodnuto, že vykonatelná pohledávka žalovaného není po právu, nebude tato pohledávka v incidenním (správnČ insolvenním) ízení uspokojena. Insolvenní zákon umož uje popírat vykonatelné pohledávky v tČch p ípadech, kdy dlužník sám svou neinností, a již úmyslnou nebo nedbalostní, založil nárok vČ itele za úelem jeho zvýhodnČní oproti ostatním vČ itel m. PrávČ o takový p ípad v této vČci jde. Dlužník z stal v rozhodím ízení zcela neinný, neplatnost smlouvy o p evodu cenných papír pro rozpor se zákonem neuplatnil a nevyužil ani práva podat návrh na zrušení rozhodího nálezu podle § 31 zákona . 216/1994 Sb., o rozhodím ízení a o výkonu rozhodích nález , ve lh tČ stanovené v § 32 tohoto zákona. Žalobce (insolvenní správce) nebyl úastníkem rozhodího ízení, jež skonilo p ed zahájením insolvenního ízeni. Do vydání rozhodnutí o úpadku již marnČ uplynula lh ta k podání návrhu na zrušení rozhodího nálezu, která iní 3 mČsíce od jeho doruení (rozhodí nález nabyl právní moci 18. ledna 2008). Za této situace mohl insolvenní správce podle § 199 odst. l insolvenního zákona podat žalobu na pop ení vykonatelné pohledávky. V žalobČ uplatnil (podle § 191 odst. 2 insolvenního zákona) skutenost, kterou dlužník neuplatnil v rozhodím ízení, a tak uinit mČl a mohl. Žalobce se pak žalobou nedomáhá jiného právního posouzení vČci, nebo rozhodce v rozhodím ízení nezkoumal platnost smlouvy o p evodu cenných papír , která založila povinnost dlužníka plnit ástku 12.960.006,50 K. To, že výlunČ dlužník zp sobil absolutní neplatnost smlouvy, z níž žalovaný dovozuje vykonatelnou pohledávku (dlužník p i uzavírání této smlouvy vČdČl, že je proti nČmu vedeno exekuní ízení a byl si vČdom toho, že nem že nakládat se svým majetkem), kdežto žalovaný tuto smlouvu uzav el v dobré ví e, nem že vést k tomu, že soud v incidenním ízení odep e žalobci právo založené mu insolvenním zákonem. Zásada obsažená v ustanovení § 5 písm. c/ insolvenního zákona platí, jen nestanoví-li insolvenní zákon jinak (právČ tím, že ve svých dalších ustanoveních upravuje právo insolvenního správce popírat vykonatelné pohledávky, by nabyté v dobré ví e vČ itelem dlužníka), uzav el insolvenní soud. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 3 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), namítaje, že je dán dovolací d vod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b o. s. ., tedy, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. Dovolatel odvolacímu soudu p edevším vytýká, že se nevypo ádal se všemi jeho odvolacími námitkami. Tvrdí, že oba soudy se v bec nezabývaly výhradou, podle níž má rozhodce pravomoc rozhodovat spor ze smlouvy o p evodu cenných papír podle zásad spravedlnosti a možností p ezkoumávání procesu rozhodování rozhodce v klasickém nalézacím ízení soudním, jež žádnými zásadami spravedlnosti ovliv ováno není. Rozhodce rozhodoval spor v souladu s pokynem smluvních stran podle zásad spravedlnosti a posuzoval i platnost smlouvy o p evodu cenných papír . Povinnost posuzovat platnost právních úkon jako otázku p edbČžnou mají jak rozhodci (v rozhodím ízení), tak soudci (v klasickém soudním ízení). Rozhodce tak iní podle práva pro spor rozhodného (nevyplývá-li z výslovných pokyn smluvních stran, že rozhoduje podle zásad spravedlnosti) a soudce podle platných a úinných ustanovení právních p edpis . V této vČci smluvní strany v rozhodí doložce obsažené ve smlouvČ o p evodu cenných papír výslovnČ stanovily, že rozhodce je oprávnČn spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, takže dovolateli není z ejmé, na jakém základČ dospČly oba soudy k závČru, že rozhodce neposuzoval platnost smlouvy o p evodu cenných papír . Výsledkem posuzování skutkového stavu vČci, vetnČ posuzování platnosti právních úkon , jež daly vzejít rozhodímu ízení, je vydání pravomocného rozhodího nálezu, jímž byla uložena povinnost k plnČní žalovaného nároku. P i rozhodování spor v rozhodím ízení podle zásad spravedlnosti je jediným kritériem pro rozhodnutí lidská spravedlnost tak, jak ji v každém jednotlivém p ípadČ chápe rozhodce podle jeho svČdomí a vČdomí. Proto není nic nezákonného na skutenosti ( nebo nutno jakéhokoliv p ezkoumávání ), že rozhodce dospČl k závČru, který je odlišný od kogentních ustanovení právních p edpis (zde ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu, v tehdy úinném znČní). Odvolací soud se podle dovolatele nevypo ádal náležitým zp sobem ani s námitkou, že insolvenní správce je oprávnČn uplat ovat jako d vody pop ení pravosti, po adí nebo výše pravomocnČ p iznané pohledávky pouze ty skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo rozhodnutí (mínČno rozhodímu nálezu). D vodem pop ení pohledávky nem že být jiné právní posouzení vČci (§ 192 odst. 2 insolvenního zákona in fine). To, zda je konkrétní právní úkon neplatný, je však otázkou právní, nikoli skutkovou; jde tedy o právní posouzení vČci a jako takové je žalobce nesmí namítat jako d vod pop ení pohledávky a ani podat žalobu na urení, že pohledávka neexistuje. Od vodnČní napadeného rozhodnutí, podle kterého se žalobce nedomáhá jiného právního posouzení vČci, nebo rozhodce v rozhodím ízení platnost nezkoumal, proto není p iléhavé. Podle dovolatele je jednak z ejmé, že rozhodce zkoumal platnost právního úkonu, jednak je rozhodnutí v obou p ípadech (v rozhodím ízení i v incidenním ízení) založeno na právním posouzení vČci (na posouzení platnosti smlouvy o p evodu cenných papír ). D vodem pop ení pohledávky bylo právČ jiné právní posouzení platnosti smlouvy o p evodu cenných papír , což zákon soudu zapovídá. Vzhledem k uvedenému se (dle dovolatele) nelze ztotožnit se závČrem odvolacího soudu, že rozhodnutí soudu v incidenním ízení má význam jen pro insolvenní ízení. I v pr bČhu insolvenního ízení z stává rozhodí nález coby exekuní titul nezpochybnČn, a na jeho základČ probíhají exekuní ízení, takže je nezbytné postavit najisto, jakou povahu má rozhodí nález vedle rozsudku obecného soudu o urení neexistence pohledávky a jakým zp sobem a zda v bec mají být v rámci insolvenního ízení, respektive incidenního sporu, opČt p ezkoumávány skutenosti, o nichž již bylo rozhodováno v rozhodím ízení. Také je nutno postavit najisto, jakým zp sobem v bec má být pohledávka dovolatele na základČ pravomocného a vykonatelného exekuního titulu, nadto zajištČného nemovitostmi dlužníka, uspokojována, budou-li vždy již vedle sebe existovat dvČ soudní rozhodnutí, která se apriori vzájemnČ vyluují. Dovolatel rovnČž namítá, že odvolací soud se náležitČ nevypo ádal s jeho argumenty k postupu soudu p i zkoumání neplatnosti právních úkon podle ustanovení § 231 insolvenního zákona, s tím, že odvolací soud se snaží svým výkladem ustanovení § 231 insolvenního zákona rozší it rozsah p ezkoumávání právních úkon v incidenním ízení. Dovolatel míní, že ustanovení § 231 insolvenního zákona je ustanovením kogentním, upravujícím postup soudu, takže je nemyslitelné, aby vznikaly nejednoznanosti ohlednČ jeho výkladu a aby bylo aplikováno extenzívnČ. Dovolatel vykládá oznaené ustanovení tak, že v ízení o urení neexistence pohledávky je soud oprávnČn p ezkoumávat neplatnost právního úkonu jen tehdy, když rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku dlužníka, bylo vydáno v pr bČhu insolvenního ízení. Takovým rozhodnutím pak není insolvenní soud vázán (je oprávnČn a povinen aplikovat ustanovení § 231 odst. 2 insolvenního zákona a posuzovat neplatnost právního úkonu sám). Podle dovolatele nep ipouští insolvenní zákon výklad, podle kterého ustanovení § 231 odst. 2 insolvenního zákona umož uje p ezkoumávat platnost právních úkon obecnČ. Ustanovení § 231 odst. 2 insolvenního zákona je navázáno výlunČ na ustanovení § 231 insolvenního zákona a to, že vznikají pochybnosti o jeho výkladu, plyne z od vodnČní napadeného rozhodnutí. Dovolací argumentaci pak dovolatel uzavírá tím, že si dovoluje odkázat na svá p edchozí podání ve vČci samé, která jsou souástí soudního spisu . Vedlejší úastník ve vyjád ení navrhuje dovolání zamítnout, s tím, že se ztotož uje se závČry napadeného rozhodnutí. K dovolací argumentaci pak uvádí, že: 1/ Rozhodování rozhodc podle zásad spravedlnosti nem že vést k obcházení zákona. (srov. BČlohlávek, A. J.: Zákon o rozhodím ízení a o výkonu rozhodích nález . Komentá . 1. vydání. Praha: C. H. BECK, str. 206: Rozhodci p i rozhodování podle zásad spravedlnosti nesmí p ekroit rámec zásad právního ádu a spoleenského z ízení v místČ ízení, tj. nesmí p ekroit p edevším rámec tČch norem, na jejichž dodržení je nutno v každém p ípadČ trvat. ). Princip ochrany práv t etích osob, v tomto p ípadČ ostatních vČ itel dlužníka (v exekuním ádu p evtČlený do generálního inhibitoria), k takovým zásadám eského právního ádu rozhodnČ pat í. Tvrzení dovolatele k posuzování (ne)platnosti smlouvy o p evodu cenných papír v rozhodím ízení jsou úelová. V dovolání a ve vyjád ení z 16. b ezna 2009 uvádČl, že platnost smlouvy posoudil rozhodce podle zásad spravedlnosti, kdežto v odvolání tvrdil, že ízení p ed rozhodcem nebylo ízením urovacím, aby byla jednoznanČ stanovena platnost nebo neplatnost p edmČtné smlouvy . Z tvrzení dovolatele tedy není z ejmé, zda rozhodce posuzoval platnost právního úkonu. 2/ Insolvenní soud je oprávnČn posuzovat (ne)platnost smlouvy o prodeji cenných papír právČ v rámci incidenního sporu. Není až tak podstatné, zda byla pohledávka založená na této smlouvČ p iznána , když insolvenní zákon umož uje insolvennímu správci pop ít i pohledávku vykonatelnou (a to i co do pravosti ve smyslu ustanovení § 193 insolvenního zákona). Pro posouzení pravosti pohledávky je tedy nezbytné, aby insolvenní soud zkoumal, zda pohledávka vznikla a aby se tedy zabýval tím, zda smlouva, od které vČ itel odvozuje svou pohledávku, byla platnČ uzav ena. 3/ Insolvenní soud má pravomoc p ezkoumat v rámci incidenního sporu pravost pohledávky, o které bylo judikováno rozhodím nálezem. Opaný výklad by vedl k absurdnímu závČru, že akoli rozhodnutí vČcnČ a místnČ p íslušného soudu p ezkumu insolvenního soudu podléhá, rozhodnutí rozhodce nikoliv. Pro takový výklad nelze nalézt oporu v žádném ustanovení insolvenního zákona. Podp rnČ lze naopak odkázat na ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona, jehož dikce se neomezuje jen na rozhodnutí p íslušného soudu. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný insolvenní zákon ve znČní úinném do 30. ervna 2010, tj. naposledy ve znČní zákona . 285/2009 Sb. Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona pro insolvenní ízení a pro incidenní spory se použijí p imČ enČ ustanovení obanského soudního ádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spoívá insolvenní ízení. Pro incidenní spory jsou tudíž ustanovení obanského soudního ádu o p ípustnosti dovolání p imČ enČ aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenního zákona. Nejvyšší soud shledává dovolání p ípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje ešení otázky dovoláním otev ené, tedy mezím popČrného práva u vykonatelné pohledávky. Potud jde zásti o otázku dovolacím soudem beze zbytku nezodpovČzenou a zásti o otázku, jejíž ešení odvolacím soudem odporuje níže oznaené judikatu e Nejvyššího soudu. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (a se z etelem ke zp sobu, jímž byla založena p ípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení vČci je pak rozhodný p edevším obsah rozhodího nálezu (mezi stranami nesporný), který ukládá dlužníku zaplatit V. Š. ástku 11 milión K na kupní cenČ, 1 milión K na smluvní pokutČ a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % dennČ z ástky 11 milión K za dobu od 22. listopadu 2007 do zaplacení, a to na úet advokáta žalobce (bod I. výroku) a nahradit V. Š. náklady ízení ve výši 766.314,-K (bod II. výroku). Od vodnČní rozhodího nálezu se zabývá (s kladným výsledkem) tím, zda je dána pravomoc rozhodce spor rozhodnout a ze smlouvy o p evodu cenných papír (jejího lánku VII.) cituje pasáž, podle které strany povČ ují rozhodce k rozhodnutí sporu podle zásad spravedlnosti a podle které se strany výslovnČ dohodly, že ústního jednání a od vodnČní rozhodího nálezu není t eba. Dále již rozhodí nález obsahuje jen od vodnČní, podle kterého:

Rozhodce vydal dne 4. prosince 2007 usnesení Rc 169/2007-01, v nČmž vyzval žalovaného, aby se do 15 dn ode dne doruení tohoto usnesení vyjád il k podané žalobČ a vylíil všechny skutenosti, na kterých zakládá svou právní obranu a svá tvrzení doložil konkrétními listinnými d kazy. Pro p ípad, že by žalovaný nabízel žalobci smír, vyzval jej rozhodce, aby v podaném vyjád ení navrhl jeho podmínky. Žalovaný však na výzvu rozhodce nereagoval. Jestliže se žalovaný bez vážného d vodu na výzvu rozhodce podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. . aplikovaného p imČ enČ (§ 30 zákona o rozhodím ízení) a 15 odst. 4 až 5 Jednacího ádu vas nevyjád í, a ani ve stanovené lh tČ nesdČlí, jaký vážný d vod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti nČmu žalobou uplat ován, uznává. O této skutenosti byl žalovaný ádnČ pouen ve výše specifikovaném usnesení. Rozhodce vzal z p edložených d kaz za prokázané, že právní vztah mezi stranami sporu vznikl na základČ smlouvy o p evodu cenných papír ze dne 5. listopadu 2007. O nákladech ízení bylo rozhodnuto s ohledem na ujednání mezi stranami sporu, jakož i na ustanovení 20 odst. 1 Poplatkového ádu rozhodc sdružených u Rozhodího soudu ýeské republiky (dále jen Poplatkový ád ), podle kterého je rozhodce oprávnČn uložit úastníkovi, který ve sporu nemČl úspČch, úplnou náhradu náklad vynaložených protistranou. Podle ustanovení § 199 insolvenního zákona insolvenní správce, který pop el vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dn od p ezkumného jednání u insolvenního soudu žalobu, kterou své pop ení uplatní proti vČ iteli, který vykonatelnou pohledávku p ihlásil. Lh ta je zachována, dojde-li žaloba nejpozdČji posledního dne lh ty soudu (odstavec 1). Jako d vod pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jen skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí; d vodem pop ení však nem že být jiné právní posouzení vČci (odstavec 2). V žalobČ podle odstavce 1 m že žalobce proti pop ené pohledávce uplatnit pouze skutenosti, pro které pohledávku pop el (odstavec 3). V této podobČ, pro vČc rozhodné, platilo citované ustanovení insolvenního zákona již v dobČ p ijetí insolvenního zákona a pozdČji (s výjimkou doplnČní nadpisu pod oznaení paragrafu od 31. b ezna 2011) nedoznalo zmČn. Dle ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu po doruení usnesení o na ízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem vetnČ nemovitostí a majetku pat ícího do spoleného jmČní manžel , vyjma bČžné obchodní innosti, uspokojování základních životních pot eb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. V této podobČ, pro vČc rozhodné, platilo citované ustanovení exekuního ádu od p ijetí exekuního ádu do 31. íjna 2009. Podle ustanovení § 25 zákona . 216/1994 Sb., o rozhodím ízení a o výkonu rozhodích nález , ve znČní úinném do 31. prosince 2007 (tj. naposledy ve znČní zákona . 245/2006 Sb.), pro vČc rozhodném se z etelem k dobČ vydání rozhodího nálezu (20. prosince 2007), rozhodí nález musí být usnesen vČtšinou rozhodc , vyhotoven písemnČ a alespo vČtšinou rozhodc podepsán. Výrok rozhodího nálezu musí být uritý (odstavec 1). Rozhodí nález musí obsahovat od vodnČní, ledaže se strany dohodly, že od vodnČní není t eba; to platí i o rozhodím nálezu vydaném podle § 24 odst. 2 (odstavec 2). P i rozhodování se rozhodci ídí hmotným právem pro spor rozhodným; mohou však spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovnČ povČ ily (odstavec 3). Nejvyšší soud úvodem podotýká, že pro dovolací p ezkum je právnČ bezcenná ta ást dovolací argumentace, ve které dovolatel odkazuje na svá p edchozí podání ve vČci samé, která jsou souástí soudního spisu . Již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uve ejnČném pod íslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), totiž Nejvyšší soud vysvČtlil, že odkaz dovolatele na obsah podání uinČných v p edchozím pr bČhu ízení p ed soudy nižších stup nelze považovat za uvedení d vod , pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (§ 241a odst. 1 o. s. .). K jednotlivým (pro výsledek dovolacího ízení rozhodným) právním otázkám pak Nejvyšší soud uvádí následující: I/ K možnosti správce konkursní podstaty pop ít vykonatelnou pohledávku p iznanou vČ iteli v i dlužníku rozhodím nálezem. Výkladem ustanovení § 199 insolvenního zákona (upravujícím možnost pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky insolvenním správcem) se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 18. ervence 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, na jehož závČrech nemá d vod cokoli mČnit a na který v podrobnostech odkazuje. Tam na dané téma uzav el, že: 1/ Smysl úpravy obsažené v § 199 odst. 2 insolvenního zákona je spolehlivČ rozpoznatelný již ze zvláštní ásti d vodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenního zákona, který projednávala Poslanecká SnČmovna Parlamentu ýeské republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk . 1120. Pravidlo obsažené v § 199 odst. 2 insolvenního zákona (v rozhodném znČní) bylo obsaženo v § 199 odst. 3 osnovy, p iemž podle zvláštní ásti d vodové zprávy (k § 198 a § 199 osnovy), v § 199 osnova výraznČ omezuje právo správce nebo vČ itel popírat vykonatelné pohledávky. Vykonatelná pohledávka m že vzniknout (i úelovČ být vyrobena ), aniž by probČhlo jakékoli (soudní i jiné) ízení (nap . prost ednictvím notá ského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti), jež by ústilo v rozhodnutí o této pohledávce; vykonatelné rozhodnutí též m že být p ijato, aniž by mu p edcházelo jakékoli d kazní ízení opodstat ující závČr o existenci a správnosti výše této pohledávky (m že jít nap . o platební rozkaz, o rozsudek pro zmeškání nebo o rozsudek pro uznání). To je d vod pro zachování práva pop ít i takovou pohledávku. ( ) Nejde-li o p ípad podle tohoto ustanovení (rozumČj podle ustanovení § 199 odst. 2 osnovy, jež se nakonec do insolvenního zákona nedostalo), lze jako d vod pop ení vykonatelné pohledávky založené rozhodnutím uplatnit (podle § 199 odst. 3) jen skutenosti, které v ízení, jež p edcházelo vykonatelnému rozhodnutí, neuplatnil dlužník; souasnČ se zapovídá pop ení takové pohledávky jen pro jiné právní posouzení vČci popírajícím (potud osnova vychází z toho, že chyb v právním posouzení vČci se nelze nikdy beze zbytku vyvarovat) . 2/ ObecnČ tedy platí, že (ve shodČ s dikcí § 199 odst. 2 insolvenního zákona) u p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu (p íslušným orgánem tu m že být nejen soud, ale nap . též orgán ve ejné správy nebo rozhodce anebo rozhodí soud) lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétnČ jen skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí. P itom je lhostejné, zda takové skutenosti dlužník neuplatnil vlastní vinou nap . proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v p íslušném

ízení, ímž p ivodil vznik exekuního titulu založeného rozhodnutím, jež se neod vod uje v bec (nap . platební rozkaz nebo smČnený platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se od vod uje jen minimálnČ (nap . rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspČch takového pop ení bude naopak urující, zda skutenosti, které d íve neuplatnil dlužník, jsou zp sobilé zmČnit výsledek sporu o pohledávku (právČ ony jsou d vodem ve výsledku jiného právního posouzení vČci); tedy, že v porovnání se skutenostmi, které dlužník d íve uplatnil, jsou skutenosti, které d íve uplatnČny nebyly, rozhodující p íinou pro urení, že (insolvenním správcem) žalovaný p ihlášený vČ itel nemá v i dlužníku oznaenou vykonatelnou pohledávku (spor o pravost) nebo pro urení, že (insolvenním správcem) žalovaný p ihlášený vČ itel má v i dlužníku oznaenou vykonatelnou pohledávku v urité (výrokem rozhodnutí urené) výši (nižší, než je výše p ihlášené vykonatelné pohledávky) [spor o výši]. 3/ Pravidlo, podle kterého u p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu nem že být d vodem pop ení její pravosti nebo výše jiné právní posouzení vČci (§ 199 odst. 2 ást vČty za st edníkem insolvenního zákona), typovČ dopadá na situace, kdy p i nezpochybnČném skutkovém základu vČci (tedy, nejsou-li d vodem pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutenosti sice byly uplatnČny, ale v porovnání s d ívČjším rozhodnutím nevedly ke zmČnČ skutkových závČr ) mČl zjištČný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení vČci, než které o nČm v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí, uinil p íslušný orgán. M že jít nap . o situaci, kdy p íslušný orgán p iznal vČ iteli pohledávku v i dlužníku jako plnČní ze smlouvy, a plnČní mČlo být p iznáno jako náhrada škody nebo jako bezd vodné obohacení nebo o situaci, kdy p íslušný orgán sice správnČ uril (pojmenoval) právní normu, podle které mČl být posouzen zjištČný skutkový stav vČci, ale nesprávnČ ji vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval ( ). P itom je zjevné, že chybné právní posouzení vČci p íslušným orgánem mohlo vést k p iznání pohledávky vČ iteli v i dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení vČci vedlo k závČru, že pohledávka není po právu, nebo že nemá být p iznána v celé požadované výši. 4/ Právní posouzení vČci není vyloueno jako d vod pop ení pravosti nebo výše p ihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí p íslušného orgánu, jímž byla pohledávka p iznána, žádné právní posouzení vČci neplyne. Pro danou vČc lze tedy p edevším uzav ít, že režim p ezkoumání vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu se i podle judikatury Nejvyššího soudu uplatní i pro vykonatelnou pohledávku p iznanou pravomocným rozhodím nálezem rozhodce nebo rozhodího soudu. Vedlejší úastník vskutku p iléhavČ poukázal na absurdní d sledek opaného názoru (podle kterého by vykonatelná pohledávka p iznaná vČ iteli v i dlužníku pravomocným soudním rozhodnutím p ezkoumatelná byla, le stejná pohledávka p iznaná vČ iteli v i dlužníku pravomocným rozhodím nálezem nikoli). ěeené platí tím více, že podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona o rozhodím ízení (v rozhodném znČní) rozhodí nález, který nelze p ezkoumat podle § 27, nebo u nČhož marnČ uplynula lh ta k podání žádosti o p ezkoumání podle § 27, nabývá dnem doruení úinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudnČ vykonatelný. Nabývá-li rozhodí nález úinku pravomocného soudního rozhodnutí , pak je logicky i proto p ezkoumatelný v insolvenním ízení stejnČ, jako samo pravomocné soudní rozhodnutí . Argumentace (údajnou) konkurencí titul (tím, že vedle sebe budou stát pravomocné zamítavé soudní rozhodnutí v tomto incidenním sporu a pravomocný rozhodí nález) je zjevnČ nep iléhavá. Na tom, že vzájemný vztah vČ itele a dlužníka je v mimoinsolvenních pomČrech roz ešen pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu (jež mezi nimi nebo jejich právními nástupci nadále vytvá í p ekážku vČci pravomocnČ rozsouzené), se výsledkem incidenního sporu o pop ené vykonatelné pohledávce nieho nemČní. Ve shodČ s ustanovením § 201 odst. 4 insolvenního zákona (v rozhodném znČní) však jsou rozhodnutí insolvenního soudu o pravosti, výši nebo po adí pohledávek úinná v i všem procesním subjekt m uvnit insolvenního ízení (v jeho pr bČhu), což poskytuje ostatním vČ itel m dlužníka p íležitost vyhnout se (p i úspČšném pop ení pohledávky, lhostejno, zda vykonatelné) tomu, aby na jejich úet (k jejich tíži) byla v insolvenním ízení pomČrnČ uspokojena též pohledávka vzniklá jen proto, že dlužník v p íslušném ízení nedbale hájil svá práva (nebo je nehájil v bec) nebo pohledávka úelovČ vyrobená ve spolupráci s dlužníkem (srov. výše citovanou d vodovou zprávu). Možnosti pop ít vykonatelnou pohledávku p iznanou pravomocným rozhodím nálezem pak nebrání ani to, že strany rozhodce p ípadnČ výslovnČ povČ í k tomu, že m že spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti (§ 25 odst. 3 zákona o rozhodím ízení). KromČ toho platí, že co do úsudku, zda rozhodí nález obsahuje právní posouzení vČci , není urující, jak jej rozhodce mohl od vodnit (že jej mohl od vodnit zásadami spravedlnosti), nýbrž jak jej rozhodce skutenČ od vodnil . Dovolatelova výhrada v doteném smČru je tudíž právnČ bezcenná již proto, že akoli rozhodce tuto možnost mČl (podle lánku VII. smlouvy o p evodu cenných papír ), zásadami spravedlnosti zkoumaný rozhodí nález neod vodnil (rozhodí nález byl vydán proto, že podle rozhodce nastala fikce uznání nároku ve smyslu § 114b o. s. ., takže bylo možné rozhodnout o vČci podle tohoto uznání). II/ K tomu, zda rozhodí nález obsahuje právní posouzení smlouvy o p evodu cenných papír . Jak bylo eeno výše, rozhodí nález byl koncipován (za p imČ eného použití § 114b o. s. .) v podstatČ stejnČ jako rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ., emuž odpovídá též zp sob, jakým byl od vodnČn (ve smyslu § 157 odst. 3 o. s. . v od vodnČní rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze p edmČt ízení a strunČ vyloží d vody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání). P itom Nejvyšší soud zd raz uje, že pro jeho další úvahy není rozhodné, zda takto rozhodí nález od vodnČn být mohl i mČl (nejde o vČcný p ezkum rozhodího nálezu), nýbrž to, že takto od vodnČn byl. V již citovaném rozsudku sp. zn. 29 ICdo 7/2013 pak Nejvyšší soud oz ejmil, že u rozsudk pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení vČci (v rovinČ zkoumání p edpoklad , za nichž mohla být takový rozhodnutí vydána) promítá v p edem definovaném a zákonem omezeném typu od vodnČní (§ 157 odst. 3 o. s. .). Z tohoto rozhodnutí se rovnČž podává, že závČr soudu, že i ohlednČ vČ itelem požadovaného nároku lze o vČci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobČ zahrnuje též úsudek, že takto p iznávaný nárok neodporuje právním p edpis m (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2 vČta první ást vČty za st edníkem o. s. .). Takový úsudek je souasnČ postaující pro závČr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení vČci ohlednČ p iznaného nároku. V dané vČci mČl rozhodce (podle obsahu rozhodího nálezu) z p edložených d kaz za prokázané, že právní vztah mezi stranami sporu vznikl na základČ smlouvy o p evodu cenných papír . ZávČr rozhodce, že ohlednČ vČ itelem (S. V.) požadovaného nároku (na zaplacení kupní ceny s p íslušenstvím tvo eným smluvním úrokem z prodlení a smluvní pokuty podle smlouvy o p evodu cenných papír ) lze o vČci rozhodnout rozhodím nálezem pro uznání (podle fikce uznání nároku), v sobČ tudíž zahrnuje též úsudek, že takto p iznávaný nárok neodporuje právním p edpis m (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2 vČta první ást vČty za st edníkem o. s. .). Takový úsudek je souasnČ postaující pro závČr, že zkoumaný rozhodí nález obsahuje právní posouzení vČci ohlednČ p iznaných ástek. Úsudek odvolacího soudu, že žalobce se žalobou nedomáhá jiného právního posouzení vČci, nebo rozhodce v rozhodím ízení nezkoumal platnost smlouvy o p evodu cenných papír , tedy ve svČtle výše formulovaných závČr nem že obstát. Podstatné nicménČ je, zda d vody pop ení pravosti vykonatelné pohledávky pravomocnČ p iznané rozhodcem vskutku tkví v nep ípustném jiném právním posouzení vČci (§ 199 odst. 2 ást vČty za st edníkem insolvenního zákona) nebo ve skutkových námitkách, které dlužník neuplatnil v rozhodím ízení, jež p edcházelo vydání rozhodího nálezu (§ 199 odst. 2 ást vČty p ed st edníkem insolvenního zákona). Platnost písemného právního úkonu není vždy závislá jen na skutenostech podávajících se z listiny, v níž je zachycen (srov. nap . d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. íjna 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uve ejnČného pod íslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). D vody neplatnosti se mohou podávat z ady jiných skuteností, které (nebyly-li uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání rozhodnutí, z nČjž vzešla vykonatelná pohledávka) mohou být d vodem pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky (§ 199 odst. 2 ást vČty p ed st edníkem insolvenního zákona) jako skutenosti zp sobilé zmČnit výsledek sporu o pohledávku (právČ ony jsou d vodem ve výsledku jiného právního posouzení vČci); srov. opČt rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 7/2013, jak z nČj bylo citováno výše. Takovou skuteností m že být i to, že p ed uzav ením smlouvy o p evodu cenných papír bylo dlužníku dorueno usnesení o na ízení exekuce, takže platilo generální inhibitorium ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 exekuního ádu (v rozhodném znČní). Námitka týkající se neplatnosti smlouvy o p evodu cenných papír v d sledku porušení generálního inhibitoria dlužníkem, je tudíž (bez z etele k tomu, že m že vést k následnému jinému právnímu posouzení vČci) námitkou skutkovou (§ 199 odst. 2 ást vČty p ed st edníkem insolvenního zákona), nebo se opírá o skutenosti týkající se na ízení exekuce na majetek dlužníka a doruení usnesení o na ízení exekuce, jež vyvolalo generální inhibitorium. V rozsudku velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. b ezna 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, uve ejnČném pod íslem 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 84/2011 ) nicménČ Nejvyšší soud vysvČtlil, že porušení generálního inhibitoria nemusí za všech okolností zp sobovat neplatnost právního úkonu. Uzav el totiž, že je-li zastavena exekuce, aniž jí byl postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 zákona . 120/2001 Sb. ve znČní úinném do 31. íjna 2009, považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné. V doteném ohledu je napadené rozhodnutí po stránce právní neúplné, nebo odvolací soud nikterak nezkoumal výsledek exekuního ízení, z nČjž vzešel zákaz, jehož porušení bylo podkladem pro závČr o neplatnosti smlouvy o p evodu cenných papír . Z napadeného rozhodnutí rovnČž není z ejmé, pro závČr o neplatnosti smlouvy o p evodu cenných papír (podle které p evedl S. V. na dlužníka 100 kus akcií emitenta spolenosti A) nevedl (p i stejném skutkovém základu) k posouzení, zda a v jakém rozsahu má dovolatel v i dlužníku pohledávku z titulu bezd vodného obohacení získaného dlužníkem plnČním z neplatného právního úkonu (§ 451 odst. 2 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku); by v takovém p ípadČ by zjevnČ nemohly být p iznány nároky z titulu smluvní pokuty a smluvených úrok z prodlení. Srov. k tomu ohlednČ identity skutku v p ihlášce pohledávky nap . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 2, roník 2003, pod íslem 35, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. ervence 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uve ejnČný pod íslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 506/2007 (jakkoli jde o judikaturu ustavenou p i výkladu zákona o konkursu a vyrovnání, její závČry jsou mutatis mutandis uplatnitelné též pro p ihlášku pohledávky do insolvenního ízení). III. K ustanovení § 231 insolvenního zákona. Podle ustanovení § 231 insolvenního zákona (jež od p ijetí insolvenního zákona nedoznalo zmČn) insolvenní soud není vázán rozhodnutím jiného soudu i jiného orgánu, kterým v pr bČhu insolvenního ízení došlo ke zjištČní neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazk dlužníka, ani jiným zp sobem tohoto zjištČní (odstavec 1). V pr bČhu insolvenního ízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenní soud, a to buć jako otázku p edbČžnou nebo v incidenním sporu, jehož p edmČtem je tato otázka. Žalobu v tomto sporu mohou podat úastníci insolvenního ízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka s dispoziními oprávnČními, insolvenní správce a státní zástupce. Žalobcem nebo žalovaným musí být vždy insolvenní správce (odstavec 2). Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem doten, se jeho neplatnosti dovolal, m že tak uinit i insolvenní správce (odstavec 3). Pro úplnost zbývá dodat, že ustanovení § 231 insolvenního zákona v podobČ citované shora v žádném smČru ne eší otázku platnosti právních úkon posuzovaných p i p ezkoumání pohledávek pop ených co do pravosti, výše nebo po adí (lhostejno, zda vykonatelných) v insolvenním ízení (neklade takovému p ezkoumání žádné meze). Jeho cílem je pouze zajistit, aby otázka platnosti právního úkonu, jež je urující pro p íslušnost majetku dlužníka do jeho majetkové podstaty nebo pro identifikaci závazk dlužníka, nebyla v pr bČhu insolvenního ízení úelovČ vytČs ována (urovacími žalobami podle § 80 písm. c/ o. s. ., podávanými u obecných soud ) mimo rámec procedur nastavených insolvenním zákonem k ešení tČchto otázek (aby nap . nedocházelo k tomu, že incidenní spor o p íslušnost uritého majetku do majetkové podstaty dlužníka, zahájený podáním vyluovací žaloby, bude blokován ízením vedeným u obecného soudu o urovací žalobČ týkající se nČkteré z otázek, jíž má v onom incidenním sporu ešit insolvenní soud jako otázku p edbČžnou). Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že napadené rozhodnutí neobstálo v rovinČ právní ohlednČ úsudku o povaze námitky, na které spoívá popČrný úkon insolvenního správce, dále mlí o otázce, jejíž zodpovČzení je významné pro závČr o neplatnosti smlouvy o p evodu cenných papír (osud exekuního ízení, z nČjž vzešlo generální inhibitorium) a pomíjí možné posouzení nároku ze smlouvy v režimu bezd vodného obohacení. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), napadené rozhodnutí zrušil (§ 243b odst. 2 ást vČty za st edníkem o. s. .), vetnČ závislých výrok (§ 242 odst. 2 písm. b/ o. s. .) a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení (§ 243b odst. 3 vČta první o. s. .). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupnČ) závazný.

Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 31. ervence 2013

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Krch avá