29 Cdo 39/2015
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb., § 9 odst. 7 předpisu č. 549/1991Sb.



MSPH 98 INS 36628/2013
198 ICm 3550/2014
29 ICdo 39/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Grinner energy a. s. , se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24669601, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1512/11, PSČ 120 00, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská tř. 966/22, PSČ 702 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, o vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 198 ICm 3550/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci , se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25571150, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 36628/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014, 104 VSPH 231/2015-45 (MSPH 98 INS 36628/2013), takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014, 104 VSPH 231/2015-45 (MSPH 98 INS 36628/2013), se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014-32, se mění tak, že se řízení nezastavuje.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (dále též jen insolvenční soud ) usnesením ze dne 18. února 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014-32, zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 17. února 2015, nezaplatil soudní poplatek (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze rozhodnutí insolvenčního soudu k odvolání žalobce potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobce se žalobou ze dne 19. října 2014 domáhá vyloučení v žalobě blíže specifikované směnky z majetkové podstaty dlužníka (Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci).
2) Insolvenční soud žalobce usnesením ze dne 22. října 2014, č. j. 198 ICm 3550/2014-4, vyzval, aby do 5 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2.000 Kč.
3) Usnesení insolvenčního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo žalobci doručeno dne 20. února 2015. Žalobce proti němu podal dne 3. března 2015 odvolání.
4) Žalobce dne 17. března 2015 zadal příkaz k úhradě soudního poplatku u poskytovatele platebních služeb, platba byla připsána na účet soudu dne 19. března 2015.
Na takto ustaveném základě odvolací soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. června 2009, sp. zn. IV. ÚS 1156/09 uzavřel, že nebyly naplněny podmínky pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, neboť peněžní prostředky poukázané žalobcem nebyly nejpozději poslední den lhůty k odvolání připsány na účet soudu.
Jelikož žalobce zaplatil soudní poplatek opožděně (po uplynutí lhůty k odvolání), nebyly naplněny podmínky pro zrušení usnesení insolvenčního soudu o zastavení řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky výkladu § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, tedy zda jsou dány podmínky pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku i v případě, kdy je soudní poplatek uhrazen po uplynutí lhůty k odvolání, avšak před rozhodnutím odvolacího soudu o včas podaném odvolání.
Podle názoru dovolatele se § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nevztahuje na situace, kdy je včas podáno odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a soudní poplatek je zaplacen dříve, než odvolací soud rozhodne o podaném odvolání.
Insolvenční soud usnesením ze dne 10. září 2015, č. d. MSPH 98 INS 36628/2013-B-129, rozhodl o odvolání dosavadního insolvenčního správce dlužníka Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci Ing. Mgr. Ivo Haly; současně ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Kateřinu Martínkovou. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v 11 hod. 20 minut. Nejvyšší soud k uvedené změně přihlédl v označení účastníků řízení v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení (dovolatelem předestřené) otázky výkladu § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, přičemž odvolací soud tuto otázku vyřešil v rozporu s (posléze přijatou) judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Nejvyšší soud vyřešil právní otázku otevřenou dovoláním i v projednávané věci v usnesení ze dne 20. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 38/2015, v němž uzavřel, že zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 část věty za středníkem zákona o soudních poplatcích), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl.
Ze zákona o soudních poplatcích se totiž podává, že:
1) Poplatníkem soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel [§ 2 odst. 1 písm. a)].
2) Poplatková povinnost vzniká podáním návrhu [§ 4 odst. 1 písm. a)].
3) Soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1).
4) Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (§ 9 odst. 1).
5) Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení (§ 9 odst. 7 věta první).
6) Poplatková povinnost zaniká právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 7 věta druhá).
Podle § 206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
Insolvenční soud postupoval správně, vyzval-li dovolatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu (za řízení před soudem prvního stupně) a následně, po marném uplynutí lhůty určené ve výzvě, zastavil řízení. Podal-li dovolatel proti usnesení insolvenčního soudu včas odvolání, usnesení insolvenčního soudu nenabylo právní moci, a poplatková povinnost dovolatele tudíž (před rozhodnutím odvolacího soudu o podaném odvolání) nezanikla. Zaplatil-li dovolatel soudní poplatek dříve, než odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, pak byť tak učinil opožděně splnil svoji poplatkovou povinnost, v důsledku čehož odpadl důvod pro zastavení řízení. Jelikož i pro usnesení odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř.), měl odvolací soud odvolání vyhovět a napadené rozhodnutí insolvenčního soudu (byť bylo v době vydání správné) změnit tak, že se řízení nezastavuje (důvod pro zastavení řízení nebyl v době vydání usnesení odvolacího soudu dán).
Opřel-li odvolací soud svůj závěr o § 9 odst. 7 větu první zákona o soudních poplatcích, přehlédl, že označené ustanovení upravuje předpoklady, za kterých může soud, jenž rozhodl o zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (tedy v poměrech projednávané věci insolvenční soud), rozhodnout o zrušení svého usnesení o zastavení řízení, a to bez ohledu na to, zda poplatník proti němu podal odvolání. Nikterak však nedopadá na rozhodování odvolacího soudu, který je jak zdůrazněno výše vázán stavem ke dni svého rozhodnutí (a nikoliv stavem k poslednímu dni lhůty pro podání odvolání).
Jelikož napadené rozhodnutí není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle § 243d písm. b) o. s. ř. dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
K důvodům absence výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu