29 Cdo 3875/2015
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



29 Cdo 3875/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci umoření směnky, vystavené společností L U P E M I, s. r. o. dne 10. dubna 1998, na částku 5.200.000,- Kč, za účasti 1) navrhovatele J. K. , zastoupeného JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, 2 ) L U P E M I, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61 06 52 42, zastoupené JUDr. Davidem Termerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 156/24, PSČ 110 00, 3) Ing. M. Š. , a 3) JUDr. Jaroslavy Šafránkové , advokátky, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 U 1/2010, o dovolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2014, č. j. 24 Co 324/2012-195, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání J. K. a L U P E M I, s. r. o. usnesením ze dne 31. ledna 2014, č. j. 24 Co 324/2012-195, potvrdil usnesení ze dne 1. února 2012, č. j. 13 U 1/2010-97, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl návrh J. K. na umoření směnky vlastní, vystavené dne 10. dubna 1998 společností L U P E M I, s. r. o., na částku 5.200.000,- Kč, splatné 31. října 2007.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel J. K. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší doplňuje, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. ledna 2016

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu