29 Cdo 3860/2009
Datum rozhodnutí: 21.10.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 3860/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. M. Č., zastoupeného Mgr. D. O., advokátem, proti žalovanému F. B., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 82/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2009, č. j. 7 Cmo 93/2009-120, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 22. října 2008, č. j. 22 Cm 82/2007-80, jímž Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 29. května 2007, č. j. 22 Sm 272/2006-25, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 23.000,- Kč s 6% úrokem od 29. dubna 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 766,- Kč a náklady řízení, tak, že směnečný platební rozkaz zrušil.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné.


Dovolání žalobce proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).


Učinil tak proto, že podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Přitom spor o zaplacení směnky je z hlediska procesního ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. p) o. s. ř. obchodní věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3561/2008).


Skutečnost, že odvolací soud účastníky řízení nesprávně poučil, že dovolání je přípustné, pak přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. října 2009


JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu