29 Cdo 3846/2012
Datum rozhodnutí: 27.02.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 13 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



29 Cdo 3846/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky D. K. , zastoupené JUDr. Janem Hostinským, LL. M., advokátem, se sídlem v Brně, Kostelní zmola 2932/9, PSČ 612 00, za účasti společnosti CENTRUM KAB a. s. , se sídlem v Praze 8, Horňátecká 9/786, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 60734469, zastoupené Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 26/2009, o dovolání společnosti CENTRUM KAB a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. 7 Cmo 293/2009-151, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 15. dubna 2009, č. j. 72 Cm 26/2009-21, Městský soud v Praze vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti CENTRUM KAB a. s. (dále jen společnost ), konané dne 19. února 2009, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, v ostatních částech návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadené části (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesení ze dne 14. ledna 2010, č. j. 7 Cmo 293/2009-54 (jímž Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů) zrušil Nejvyšší soud k dovolání navrhovatelky usnesením ze dne 15. února 2012, č. j. 29 Cdo 4782/2010-115.
Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 14. června 2012, č. j. 7 Cmo 293/2009-151) podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal, neboť dovolání je pouhou polemikou se závazným právním názorem vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 4782/2010), na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovatelce podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Petr Šuk předseda senátu