29 Cdo 3829/2013
Datum rozhodnutí: 01.10.2015
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.



29 Cdo 3829/2013-


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyň a) NARGAM, S. A. , se sídlem v Barceloně, Ctra. D´Esplugues, 120-122, Cornella, Španělské království, a b) MIOR, S. L. , se sídlem v Barceloně, Ronda general Mitre 147, Španělské království, obou zastoupených Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 200/5, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) NARGAM, s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Bělohorská 260/39, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 27091589, zastoupené Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, PSČ 186 00, a 2) OGH Czech, s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Za Strahovem 339/20, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 27877043, zastoupené Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, PSČ 120 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 100/2008, o dovolání obou žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. 19 Co 131/2013-266, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně každé ze žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč, k rukám jejich zástupců, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. října 2012, č. j. 18 C 100/2008-245, zamítl žalobu o určení, že první žalovaná je vlastníkem domu na pozemku parc. č. 150 a pozemku parc. č. 150 v k. ú. N. M. v obci P. (dále jen sporné nemovitosti ) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobkyň potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, změnil jej ve výroku II. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 19 Co 126/2012-216, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. září 2011, č. j. 18 C 100/2008-177, ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy, a zrušil jej ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba o určení vlastnického práva první žalované ke sporným nemovitostem, jakož i v navazujících výrocích III. a IV. o nákladech řízení, a věc ve zrušeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Je-li v katastru nemovitostí jako vlastnice sporných nemovitostí dosud zapsána první žalovaná, neboť vklad vlastnického práva druhé žalované dosud nebyl povolen (jak plyne ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a ostatně i obsahu dovolání), je závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně nemají na požadovaném určení vlastnického práva první žalované ke sporným nemovitostem naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, ze dne 31. března 2011, sp. zn. 30 Cdo 3991/2010, ze dne 19. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1150/2010, jakož i v nich citovanou judikaturu; označená rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Otázka naléhavého právního zájmu dovolatelek na určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu sporných nemovitostí, uzavřené mezi první a druhou žalovanou, dovolání nečiní přípustným podle § 237 o. s. ř. již proto, že odvolací soud na jejím posouzení napadené rozhodnutí nezaložil. Dovolatelky přehlížejí, že o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy rozhodl odvolací soud již rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 19 Co 126/2012-216.
A jelikož dovolatelky nebyly úspěšné právě pro nedostatek naléhavého právního zájmu, není dovolání přípustné ani k přezkoumání jejich argumentace ve vztahu k věci samé, neboť to již na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí žaloby) nemůže ničeho změnit a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatelek založených napadeným rozhodnutím.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. října 2015

JUDr. Petr Šuk předseda senátu