29 Cdo 3827/2013
Datum rozhodnutí: 29.05.2014
Dotčené předpisy: § 4 odst. 1 písm. b) předpisu č. 549/1991Sb., § 7 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.



29 Cdo 3827/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalovaným 1) A-Lhota, s. r. o., se sídlem v Dolních Břežanech, Ke Kapličce 469, PSČ 252 41, identifikační číslo osoby 27 37 37 38 a 2) G. V. , zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 193/2011, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2013, č. j. 5 Cmo 237/2013-188, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 17. prosince 2010, č. j. 53 Cm 387/2010-17, ve znění usnesení ze dne 9. června 2011, č. j. 53 Cm 193/2011-30, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 8.254.831,45 Kč s 6% úrokem od 28. října 2010 do zaplacení, (směnečnou) odměnu ve výši 27.516,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 331.300,- Kč.
Usnesením ze dne 14. února 2011, č. j. 53 Cm 387/2010-33, Městský soud v Praze věc projednávanou ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným G. V. vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Rozsudkem ze dne 19. července 2012, č. j. 53 Cm 193/2011-87, Městský soud v Praze ponechal výše uvedený směnečný platební rozkaz (ve vztahu ke druhému žalovanému) v platnosti a druhý žalovaný proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, domáhaje se jeho zrušení.
Jelikož odvolatel v souvislosti s podáním odvolání nesplnil poplatkovou povinnost, soud prvního stupně ho usnesením ze dne 29. srpna 2012, č. j. 53 Cm 193/2011-100, vyzval, aby do deseti dnů od doručení usnesení soudní poplatek za odvolání ve výši 414.120,- Kč zaplatil; současně ho poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Usnesení bylo zástupci druhého žalovaného doručeno 31. srpna 2012.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2012, č. j. 53 Cm 193/2011-104,
řízení o odvolání druhého žalovaného (proti rozsudku ze dne 19. července 2012) pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil a ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal druhý žalovaný odvolání a současně požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2013, č. j. 53 Cm 193/2011-148, návrh žalovaného na osvobození od soudního poplatku za odvolání zamítl a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. dubna 2013, č. j. 5 Cmo 67/2013-170, k odvolání druhého žalovaného toto usnesení změnil tak, že druhému žalovanému přiznal osvobození od soudního poplatku za odvolání v rozsahu částky 314.120,- Kč; ve zbývající části, tj. ohledně poplatkové povinnosti druhého žalovaného ve výši 100.000,- Kč toto usnesení potvrdil.
Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. června 2013, č. j. 5 Cmo 237/2013-188, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. října 2012, č. j. 53 Cm 193/2011-104.
Odvolací soud cituje ustanovení § 4 odst. 1 písm. b), § 7 odst. 1 věty první a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích uzavřel, že žalovaný soudní poplatek za odvolání ve výši 100.000,- Kč ani ve fakticky poskytnuté další lhůtě (viz žádost žalovaného o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku o deset dní č. l. 183) nezaplatil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a spatřuje důvod přípustnosti dovolání v zodpovězení právní otázky (dosud dovolacím soudem neřešené), a to, zda v případě podání odvolání je vždy soudní poplatek splatný již okamžikem podání odvolání, respektive zda lze po účastníku řízení spravedlivě požadovat, aby soudní poplatek za odvolání uhradil ještě předtím, než se mohl seznámit s odůvodněním rozhodnutí .
Dovolatel akcentuje, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání již usnesením ze dne 1. října 2012, tj. dříve, než měl (jako občan Ruské federace , jehož znalost českého jazyka je značně limitovaná ) předmětný rozsudek k dispozici v úředním překladu do jazyka ruského a než se mohl seznámit s jeho odůvodněním. V této souvislosti s poukazem na ustanovení čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky a na ustanovení čl. 37 Listiny základních práv a svobod (ve spojení s ustanovením § 18 odst. 1 a 2 o. s. ř.) dovozuje, že nelze zastavit odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, nežli je řádně doručeno rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, respektive, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby uhradil soudní poplatek za podané odvolání dříve, než mu bude řádně doručeno rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, a tedy dříve, než se bude moci seznámit s jeho odůvodněním .
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání druhého žalovaného Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Učinil tak proto, že vznik poplatkové povinnosti za (odvolací) řízení a splatnost poplatku (za odvolání) upravují ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, tak, že poplatková povinnost vzniká podáním odvolání a poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (k tomu srov. též např. mutatis mutandis důvody usnesení ze dne 15. května 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001, 29 Odo 675/2001, uveřejněného pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 12. května 2005, sp. zn. 21 Cdo 1885/2004).
Dovolatelem akcentovaná vazba mezi doručením rozsudku v úředním překladu do mateřštiny žalovaného a vznikem poplatkové povinnosti tak zjevně žádný podklad v zákoně o soudních poplatcích nemá.
Navíc nelze přehlédnout, že na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu by neměla vliv ani akceptace v dovolání prezentovaného právního názoru druhého žalovaného.
Z obsahu spisu je totiž zjevné, že druhý žalovaný byl k zaplacení soudního poplatku za dovolání vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. srpna 2012, č. j. 53 Cm 193/2011-100, které bylo jeho zástupci doručeno 31. srpna 2012. Byť soud prvního stupně rozhodl o zastavení odvolacího řízení (pro nezaplacení soudního poplatku) již dne 1. října 2012, nelze přehlédnout, že vzhledem k žádosti druhého žalovaného o osvobození od soudních poplatků a k datu rozhodnutí odvolacího soudu o této žádosti (11. dubna 2013) a právní moci tohoto rozhodnutí (25. dubna 2013) měl druhý žalovaný dostatečný čas (od 31. srpna 2012 do 23. června 2013) k tomu, aby si zajistil nezbytné peněžní prostředky pro případ, že by mu osvobození od soudních poplatků nebylo přiznáno. Přitom není pochyb ani o tom, že druhý žalovaný si byl poplatkové povinnosti zcela vědom, když podáním doručeným soudu prvního stupně 7. května 2013 požádal o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku za odvolání (v rozsahu, v němž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, tj. v rozsahu částky 100.000,- Kč) o deset dní, aniž by v této lhůtě, která mu byla (fakticky) poskytnuta, soudní poplatek za odvolání uhradil.
K přiměřenosti délky lhůty k zaplacení soudního poplatku srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14.
Výrok o náhradě dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2014

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu