29 Cdo 3809/2012
Datum rozhodnutí: 31.03.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 18 odst. 2 předpisu č. 300/2008Sb.



29 Cdo 3809/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce F. Z., zastoupeného JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě Vítkovicích, Ruská 87/11, PSČ 703 00, proti žalované CHARMING VOTE a. s., se sídlem v Ivančicích, Budkovice 64, PSČ 664 91, identifikační číslo osoby 26 83 18 64, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem, se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, PSČ 615 00, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 298/2009, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 275/2010-97, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované usnesením ze dne 8. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 275/2010-97, potvrdil usnesení ze dne 11. června 2010, č. j. 3 Cm 298/2009-52, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu na obnovu řízení proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2008, č. j. 3 Sm 139/2007-84 (dále jen směnečný platební rozkaz ), doručenou označenému soudu dne 24. července 2009 (a podanou na poštu k přepravě dne 23. července 2009).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem uložil žalované zaplatit žalobci částku 4,500.000,- Kč s 6% úrokem od 29. června 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu 15.000,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 333.158,- Kč.
2) Směnečný platební rozkaz byl žalované doručován poštou na adresu sídla dne 30. května 2008 a jelikož žalovaná nebyla zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla u pošty, což předseda představenstva žalované V. P. učinil osobně 18. června 2008.
3) Námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu (učiněné podáním ze dne 19. června 2008) odmítl Krajský soud v Ostravě jako opožděné usnesením ze dne 14. července 2008, č. j. 3 Sm 139/2007-94, a Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. září 2008, č. j. 14 Cmo 30/2008-109, označené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4) Podle lékařské zprávy ze dne 2. září 2009 byly v období od června do července 2008 rozpoznávací schopnosti V. P. sníženy následkem maximální možné terapeutické dávky medikamentů, která byla nutná ke stabilizaci zdravotního stavu, k němuž došlo až v první polovině roku 2009 .
5) V. P. (jednaje jménem žalované) ve věci sp. zn. 3 Sm 139/2007 podal dne 19. června 2008 námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, dne 24. července 2008 nahlížel do spisu, dne 30. července 2008 podepsal odvolání proti usnesení o odmítnutí námitek pro opožděnost, dne 14. ledna 2009 opětovně nahlížel do spisu a dne 12. dubna 2009 udělil plnou moc advokátu k podání žaloby na obnovu řízení.
Na tomto základě odvolací soud vycházeje z ustanovení § 233 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba na obnovu řízení (doručená soudu dne 24. července 2009) byla podána po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty .
Proto, aniž se zabýval žalovanou uplatněnými důvody obnovy řízení, shledal usnesení soudu prvního stupně věcně správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (podáním učiněným z datové schránky advokátní kanceláře Economy JUDr. Pecl a spol., v. o. s. dále jen advokátní kancelář ) dne 14. března 2011 dovolání, majíc napadené rozhodnutí za zásadně významné, jelikož v rámci jednání jsou uváděny zcela mylné a chybné skutečnosti a tyto omyly pak brání v posouzení dalších skutkových otázek přípustnosti obnovy řízení . Dovolatelce je tak upíráno právo na spravedlivé vedení procesu, v němž mají všichni účastníci rovné postavení.
Dále zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu se zabývá toliko odůvodněním nedodržení subjektivní lhůty k podání návrhu na obnovu řízení, aniž zkoumá další podmínky přípustnosti obnovy řízení. Toto odůvodnění se zakládá na naprosto nepochopitelných tvrzeních, která nemají oporu ve spise . Z lékařské zprávy je přitom patrné, že hodnotila zdravotní stav V. P. již v době probíhajícího řízení, přičemž i v dané době byly rozpoznávací schopnosti statutárního zástupce žalované ještě omezené . Dále snáší argumenty na podporu nesprávnosti zjištění, podle něhož měl jmenovaný dne 24. července 2008 nahlížet u Krajského soudu v Ostravě do spisu, k čemuž současně přikládá čestné prohlášení jmenovaného.
Jelikož podle názoru dovolatelky byla subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení dodržena, požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně přípisem ze dne 6. dubna 2011 (doručeným zástupci žalované dne 12. dubna 2011) žalované sdělil, že k dovolání ze dne 14. března 2011 nelze přihlížet, jelikož bylo podáno datovou schránkou advokátní kanceláře, nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem JUDr. Pecla a nebylo doplněno ve lhůtě tří dnů originálem dovolání.
Podáním ze dne 21. července 2011 (doručeným soudu prvního stupně 22. července 2011) zástupce žalované (JUDr. Ivan Pecl) vyslovil nesouhlas s postupem soudu prvního stupně, požádal o projednání dovolání a předložil (jím podepsaný) originál dovolání .
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že nemá důvod se odchýlit od právního závěru formulovaného v usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013, podle něhož bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dovolatelku, nechť odstraní (postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř.) obsahový rozpor mezi označením autora podání dovolání (přílohy datové zprávy), jímž je v poměrech dané věci JUDr. Pecl (zástupce žalované) a fikcí podpisu tohoto podání (založenou ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) advokátní kanceláří.
Za stavu, kdy dovolatelka odstranila zmíněný rozpor, aniž k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána, neobstojí závěr soudu prvního stupně o tom, že ke včasnému dovolání (učiněnému prostřednictvím datové schránky) žalované nelze přihlížet.
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, mohlo být ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bezvýznamné námitky, jimiž dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a jejichž prostřednictvím namítá, že jí je upíráno právo na spravedlivé vedení procesu, v němž mají všichni účastníci rovné postavení . Správnost závěru, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož žalovaná podala žalobu na obnovu řízení po uplynutí subjektivní lhůty určené ustanovením § 233 odst. 1 o. s. ř., dovolatelka zpochybňuje prostřednictvím argumentů, jimiž polemizuje se správností skutkových zjištění, na kterých odvolací soud napadený právní závěr vybudoval, tj. ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Samotné hodnocení důkazů pak nelze se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 145. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc nezpůsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2014

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu