29 Cdo 3800/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 230 obch. zák.



29 Cdo 3800/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. T. , zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému Pražskému stavebnímu bytovému družstvu , se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00033243, zastoupenému JUDr. Marcelou Karešovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 2095/150, PSČ 150 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 12/2008, o vydání klíčů, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2015, č. j. 14 Cmo 38/2009-189, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Usnesením ze dne 16. října 2008, č. j. 74 Cm 12/2008-106, Městský soud v Praze zamítl návrh na uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci ve výroku specifikované klíče (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem poté kdy bylo jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, č. j. 29 Cdo 3783/2012-172, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na jeho webových stránkách usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil, ve výroku II. o nákladech řízení je zčásti změnil a zčásti potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Za situace, kdy dovolatel poukazuje toliko na to, že se ze smlouvy o převodu členských práv z 1. prosince 2005 podává údaj o úplatnosti převodu, aniž by v průběhu řízení či v dovolání tvrdil, že úplata za převod byla sjednána ústně (a vysvětlil v jaké formě a výši), je závěr odvolacího soudu o neplatnosti této smlouvy v souladu se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Vady řízení pak s účinností od 1. ledna 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proto nemůže učinit přípustným ani námitka, podle níž odvolací soud nezohlednil, že soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnosti dle § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatel v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Filip Cileček předseda senátu