29 Cdo 38/2014
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 2 o. s. ř., § 138 o. s. ř.



KSPA 44 INS 7722/2013 44 ICm 143/2014 29 ICdo 38/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce R. P. , zastoupeného JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, PSČ 560 02, proti žalovanému Insolvency Project v. o. s. , se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 28860993, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ing. J. P., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm 143/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. J. P., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS 7722/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č. j. 44 ICm 143/2014, 101 VSPH 187/2014-25 (KSPA 44 INS 7722/2013), takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích (dále jen insolvenční soud ) usnesením ze dne 24. března 2014, č. j. 44 ICm 143/2014-19, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015).
Shora uvedená kritéria soudy nižších stupňů při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků plně respektovaly, přičemž závěru, podle kterého žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků není možné v poměrech dané věci vyhovět, neboť žalobce nedoložil své majetkové poměry, nelze nic vytknout.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2016

JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu