29 Cdo 3693/2014
Datum rozhodnutí: 21.10.2014
Dotčené předpisy: § 231 odst. 4 obch. zák., § 39 obč. zák.



29 Cdo 3693/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele P. H. , zastoupeného JUDr. Rudolfem Vokounem, CSc., advokátem, se sídlem v Kladně, Březinova 813, PSČ 272 01, za účasti BYTOVÉHO DRUŽSTVA DOMINIKA , se sídlem v Praze 4 - Chodově, Jažlovická 1316, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 26772558, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, PSČ 130 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 140/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2014, č. j. 7 Cmo 44/2013-78, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit BYTOVÉMU DRUŽSTVU DOMINIKA na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 75 Cm 140/2011-38, zamítl návrh na určení, že navrhovatel je členem BYTOVÉHO DRUŽSTVA DOMINIKA (dále jen družstvo ) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl změněn výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se proto dovolací soud nezabýval.
Dovolání proti výroku ve věci samé, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovolatel - oproti svému mínění - Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by splňovala předpoklady vymezené § 237 o. s. ř.
Je tomu tak proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 251/2009, jež je veřejnosti přístupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách), z níž se podává, že skutečnost, že žádné ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nestanoví osobě, jejíž možné vyloučení z družstva je avizováno, povinnost vyčkat s případným převodem členského podílu na výsledek rozhodnutí členské schůze, nikterak nevylučuje, aby převod byl posouzen jako absolutně neplatný (např. pro obcházení práva a rozpor s dobrými mravy), nasvědčují-li tomu skutkové okolnosti případu a jsou-li pro to shledány důvody.
V usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soud rozhodující o určení členství v družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k rozhodnutí o vyloučení přistoupit (např. zda byla udělena výstraha).
Odvolací soud citované závěry (k nimž se Nejvyšší soud opětovně přihlásil např. v usnesení ze dne 28. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 218/2012, či v usnesení ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2012) plně respektoval, když uzavřel, že skutečnost, zda mohl být navrhovatel (resp. jeho právní předchůdkyně) z družstva platně vyloučen, je pro projednávanou věc nerozhodná, neboť v řízení o určení členství v družstvu není možné přezkoumávat platnost vyloučení člena z družstva.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 21. října 2014

JUDr. Filip Cileček předseda senátu