29 Cdo 3679/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 178 odst. 2 obch. zák., § 179 odst. 1 obch. zák., § 194 odst. 5 obch. zák.



29 Cdo 3679/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Dřevo Trust prodej, a. s. , se sídlem v Praze 2, Jaromírova 51, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 41190408, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, PSČ 742 21, proti žalovanému Ing. O. B. , zastoupenému JUDr. Radimem Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, o zaplacení 7.264.486,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 71/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2015, č. j. 5 Cmo 332/2014-212, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 45.592,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. května 2014, č. j. 15 Cm 71/2010-180, zamítl žalobu o zaplacení 7.264.486,66 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2011, č. j. 5 Cmo 436/2010-74, jímž změnil ve výroku I. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2010, č. j. 15 Cm 71/2010- 48, tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 7.264.486,66 Kč s příslušenstvím, byl k dovolání žalovaného rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněným pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 75/2013 ), zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud následně usnesením ze dne 30. července 2013, č. j. 5 Cmo 436/2010-130, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2010, č. j. 15 Cm 71/2010-48, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřené otázky odpovědnosti člena představenstva akciové společnosti za škodu způsobenou vyplacením dividend v rozporu s § 178 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a příčinné souvislosti mezi (tvrzeným) porušením povinností člena představenstva a vzniklou škodou odvolací soud posoudil v souladu se závěry formulovanými v R 75/2013, na nichž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu