29 Cdo 3670/2011
Datum rozhodnutí: 13.09.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř.




29 Cdo 3670/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. H., zastoupeného Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Celetná 4, PSČ 110 00, za účasti společnosti EDIT holding a. s., se sídlem v Brně, Moravské náměstí 754/13, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25 07 61 83, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 29/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2011, č. j. 7 Cmo 91/2011-224, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud ve výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011, č. j. 42 Cm 29/2006-212, kterým tento soud zastavil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti EDIT holding, a. s. (dále jen společnost ).
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Zanikla-li společnost ke dni 30. prosince 2010 výmazem z obchodního rejstříku, pozbyla tím právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení. Proto soud prvního stupně postupoval správně, když řízení podle § 107 odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) zastavil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., důvodnost opírá o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel argumentuje tím, že jako předseda představenstva a jediný akcionář společnosti podal dne 17. května 2011 u Krajského soudu v Brně návrh na zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku a na obnovení jejího zápisu do obchodního rejstříku, protože nebyly dány podmínky pro její výmaz z obchodního rejstříku podle § 220 odst. 5 a 6 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a výmaz byl proveden na základě nesprávných informací a podkladů. Dovolatel se domnívá, že řízení o výmazu společnosti z obchodního rejstříku mělo být přerušeno do rozhodnutí o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí správce konkurzní podstaty vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 53/2009.
Dovolání je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné; není však důvodné.
Z ustanovení § 107 o. s. ř. vyplývá, že ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).
Protože společnost výmazem z obchodního rejstříku ztratila ke dni 30. prosince 2010 (v průběhu řízení před soudem prvního stupně) způsobilost mít práva a povinnosti (§ 68 odst. 1 obch. zák.) a rovněž způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), a není zde právního nástupce, je právní závěr soudu prvního stupně a odvolacího soudu o nutnosti zastavit řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. správný.
K tomu, že byl podán návrh na zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku a na obnovení zápisu společnosti do obchodního rejstříku navrhovatelem v době odvolacího řízení, Nejvyšší soud pro účely posuzování důvodnosti dovolání přihlédnout nemohl. Je tomu tak proto, že jde o skutečnost uplatněnou až v průběhu dovolacího řízení, kterou podle § 241a odst. 4 o. s. ř. uplatnit nelze (zákaz novot v dovolacím řízení).
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2012

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu