29 Cdo 3610/2013
Datum rozhodnutí: 29.04.2014
Dotčené předpisy: § 61 odst. 2 obch. zák. ve znění od 01.01.2001



29 Cdo 3610/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele J. K. , zastoupeného JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou, se sídlem ve Statenicích, Nad Vinicí 494, PSČ 252 62, za účasti společnosti ALFA-HELICOPTER, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Vachova 5, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 19012802, zastoupené JUDr. Annou Bayerovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vachova 43/5, PSČ 602 00, o zaplacení 6.583.104,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9/18 Cm 87/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 8 Cmo 22/2012-593, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 8 Cmo 22/2012-593, se v části prvního výroku, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, a v druhém až šestém výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Usnesením ze dne 6. října 2011, č. j. 9/18 Cm 87/2005-463, ve znění usnesení ze dne 12. prosince 2011, č. j. 9/18 Cm 87/2005-534, a ze dne 28. června 2012, č. j. 9/18 Cm 87/2005-575, Krajský soud v Brně zavázal společnost ALFA-HELICOPTER, spol. s r. o. (dále jen společnost ) zaplatit navrhovateli 3.332.187,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.), zamítl návrh na zaplacení 3.204.975,70 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku rozhodnutí (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až VI.) a zavázal společnost zaplatit navrhovateli úrok z prodlení blíže specifikovaný v tomto výroku rozhodnutí (výrok VII.).
Soud vyšel z toho, že:
1) Na základě dohody uzavřené mezi navrhovatelem, J. Š., JUDr. P. M. (dále společně též společníci společnosti ) a společností dne 1. října 2001 (dále jen dohoda ) zanikla k tomuto datu účast navrhovatele ve společnosti.
2) Podle § 2 dohody společníku J. K. vzniká nárok na vypořádací podíl ve výši dle zákona, kdy výše podílu bude zjištěna z vlastního kapitálu společnosti dle mezitímní účetní závěrky ke dni 30. září 2001 .
3) Článek III.1.7. společenské smlouvy společnosti uzavřené dne 29. května 1998 (dále též jen společenská smlouva ) mimo jiné též určuje, že výše vypořádacího podílu se stanoví na základě mimořádné účetní závěrky ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, která určí výši čistého obchodního jmění společnosti a vypočte se poměrem splaceného vkladu tohoto společníka ke splaceným vkladům ostatních společníků ( ) Vypořádací podíl se však nestane splatným dříve než uplynutím šesti měsíců od schválení mimořádné účetní závěrky. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích. Stanovy společnosti mohou určit, že vypořádací podíl se vyplatí v jiné majetkové hodnotě.
4) Dne 1. října 2001 se společníci společnosti dohodli na změně společenské smlouvy, v níž mimo jiné nahradili část jejího článku III.1.7. tak, že nově zní: Vypořádací podíl se vyplácí v penězích a dohodnou-li se tak společníci, lze vypořádací podíl vyplatit v nepeněžní podobě a to převodem věci z majetku společnosti do majetku společníka, jehož účast na společnosti skončila. Lhůty k vyplacení vypořádacího podílu se řídí příslušnými ustanoveními zákona.
Soud prvního stupně uvedl, že dohodou společníci změnili obsah článku III.1.7. společenské smlouvy a podle § 2 dohody vznikla společnosti povinnost stanovit vypořádací podíl z jejího vlastního kapitálu. Téhož dne ujednali společníci rovněž změnu společenské smlouvy, aby bylo možné navrhovateli poskytnout naturální plnění. V § 3 dohody určili, že na výši vypořádacího podílu se započítávají poskytnuté movité věci v jejich účetní hodnotě; požadavek navrhovatele stanovit výši vypořádacího podílu vycházející ze skutečné hodnoty jemu vydaného strojního zařízení je tak v rozporu s dohodou.
Při určení výše vlastního kapitálu společnosti soud zahrnul do vlastního kapitálu též rezervy na budoucí opravy strojních zařízení v majetku společnosti, neboť rovněž rezervy na opravy vrtulníku, jenž byl poskytnut navrhovateli jako naturální plnění z titulu vypořádacího podílu, společnost rozpustila ve vlastním kapitálu, z něhož navrhovatel obdržel pouze jednu třetinu (odpovídající výši jeho obchodního podílu), a proto je spravedlivé, že se navrhovatel bude stejným dílem podílet též na rezervách vytvořených na strojních zařízeních, která zůstala i nadále v majetku společnosti.
Soud nepřihlédl k položkám zohledňujícím dvacetiletou dobu účetního odpisu zařízení, neboť vyšel ze zvyklostí společnosti, podle nichž byla používána desetiletá doba odpisů zařízení, poukazuje na možnost sjednání prodloužené délky účetních odpisů v dohodě, zvlášť v situaci, kdy v ní navrhovatel a ostatní společníci sjednali řadu jiných podrobností týkajících se daného vypořádacího podílu.
Soud vyšel ze závěrů znaleckého ústavu, který při zohlednění rezerv a desetileté doby účetního odpisu určil výši vypořádacího podílu navrhovatele částkou 11.098.000,- Kč, od níž odečetl plnění dosud navrhovateli poskytnutá v celkové výši 7.765.813,- Kč (včetně daně z příjmů z poskytnutých plnění) a rozdíl mezi částkou 11.098.000,- Kč a dosud přijatými plněními ve výši 3.332.187,- Kč navrhovateli z titulu vypořádacího podílu přiznal.
K odvoláním obou účastníků Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně zaplacení částky 2.839.255,- Kč s příslušenstvím a ve výroku II. (první výrok), změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na zaplacení 492.932,- Kč s příslušenstvím (druhý výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok), rozhodl, že navrhovateli se vrací 37.044,- Kč (pátý výrok), a zavázal společnost zaplatit státu na nákladech řízení 40.404,- Kč (šestý výrok).
Odvolací soud uvedl, že při posuzování základu pro určení výše vypořádacího podílu nebylo možné vyjít ze společenské smlouvy, neboť ta byla v uvedené části neplatná pro rozpor s donucujícím § 61 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), který ve znění účinném od 1. ledna 2001 umožňoval odchylné ujednání společenské smlouvy jen v tom směru, že vypořádací podíl se vypočte z čistého obchodního majetku zjištěného na základě posudku znalce. Předmětné ujednání společenské smlouvy tomuto ustanovení neodpovídalo, a proto dle části sedmé, článku VIII, bodu 21, věty první zákona č. 370/2000 Sb. pozbylo platnosti nabytím účinnosti daného zákona, tedy 1. lednem 2001.
Dohodou přitom ke změně dané části společenské smlouvy dojít nemohlo, neboť tato nebyla uzavřena formou notářského zápisu, jak vyžaduje § 57 ve spojení s § 63 obch. zák.
Jelikož je společenská smlouva v části týkající se základu pro výpočet vypořádacího podílu neplatná, je třeba vypořádací podíl stanovit dle § 61 obch. zák. z vlastního kapitálu společnosti.
Konstatuje, že si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 752/2011 (jde o usnesení ze dne 27. července 2011, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2012, pod číslem 67), odvolací soud uzavřel, že za spravedlivé považuje pouze takové vypořádání, které si společníci zvolili v souladu se zákonem, jinak (nezvolí-li si výslovně) vypořádání, při němž bude vypořádací podíl zjištěn z vlastního kapitálu společnosti, neboť možnosti pro výpočet vypořádacího podílu uvedené v § 61 obch. zák. nejsou vzájemně provázány a jedna na druhé není v žádném směru závislá.
Uzavřel proto, že by odporovalo platné právní úpravě, pokud by mohl a měl být stanoven vypořádací podíl z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce, aniž by tuto možnost společníci ve společenské smlouvě platně sjednali, např. jen z důvodu hrubého nepoměru hodnot vypořádacího podílu zjištěných z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce a z vlastního kapitálu. Takový postup by byl v rozporu s vůlí společníků projevenou ve společenské smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu není rozumného důvodu vylučovat či omezovat (snižovat) odpovědnost společníků společnosti s ručením omezeným za volbu způsobu výpočtu výše vypořádacího podílu, jakož i důsledky z toho plynoucí, je-li učiněna v souladu se zákonem.
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, podle něhož je třeba vycházet z hodnot, které odpovídají účtování odpisů po dobu 10 let, když takto zvolené době odpisování odpovídají též účetní hodnoty poskytnutých movitých věcí uvedené v dohodě.
Odvolací soud se ztotožnil též se závěrem, podle něhož je třeba pro účely vypořádání společníka do vlastního kapitálu zahrnout též veškeré rezervy, neboť se na nich - stejně jako na zisku, z něhož byly vytvořeny a který by si jinak společníci mezi sebe mohli rozdělit - podílí (v tomto případě stejným dílem) všichni společníci společnosti. Zároveň dle odvolacího soudu nelze na vypořádávaném společníku spravedlivě požadovat, aby zjištěný vypořádací podíl byl snižován o budoucí náklady (rezervy), na kterých se již vypořádávaný společník nebude podílet a o kterých navíc z ex-post událostí víme, že nevznikly (jelikož rezervy byly v dalších obdobích rozpuštěny, aniž by byly čerpány).
Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud určil za základ stanovení vypořádacího podílu částku 11.098.000,- Kč, při výpočtu konkrétní výše (doplatku) vypořádacího podílu však soud prvního stupně dle jeho názoru nesprávně zohlednil daň z příjmu; po jejím správném započítání pak odvolací soud uzavřel, že důvodný je nárok navrhovatele pouze ve výši 2.839.255,- Kč.
Navrhovatel napadl první výrok rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, a druhý výrok usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňuje přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle názoru dovolatele měl být jeho vypořádací podíl určen z čistého obchodního majetku společnosti podle posudku znalce. Společenská smlouva v části určující za základ pro výpočet vypořádacího podílu čisté obchodní jmění společnosti není neplatná, neboť novela obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. nahradila mimo jiné v § 6 odst. 3 obch. zák. používaný pojem čisté obchodní jmění pojmem čistý obchodní majetek, obsah obou pojmů však zůstal shodný, když se jím rozumí majetek společnosti po odečtení závazků. Společenská smlouva tak podle dovolatele v dané části stanoví jinými slovy totéž, co § 61 odst. 2 obch. zák., a žádnému donucujícímu ustanovení proto neodporuje.
Dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 513/2005 (jde o rozsudek ze dne 21. března 2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2007, pod číslem 118) a 29 Cdo 752/2011, která jsou dle jeho názoru aplikovatelná v projednávané věci, neboť řeší zcela identickou situaci. Uvádí, že tržní hodnota čistého obchodního majetku společnosti je bezmála trojnásobně vyšší než uváděná hodnota vlastního kapitálu, stejný rozdíl je pak ve výši vypořádacího podílu určeného z těchto základů. Jde tak o zcela zjevný hrubý nepoměr mezi oběma hodnotami ve smyslu výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, avšak odvolací soud k tomuto nepoměru nijak nepřihlédl. Dopustil se tak dle dovolatele nesprávného právního posouzení věci, neboť tak nebyla dodržena zásada poctivého obchodního styku a proporcionality.
Společnost ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby dovolací soud dovolání, shledá-li je přípustným, zamítl.
Dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolání proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, shledává Nejvyšší soud přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku určení výše vypořádacího podílu navrhovatele v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Jelikož z obsahu spisu nevyplývají žádné vady, k jejichž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), zabýval se Nejvyšší soud - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
S ohledem na okamžik zániku účasti navrhovatele ve společnosti je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedeného ustanovení obchodního zákoníku účinné k 1. říjnu 2001, tedy naposledy ve znění zákona č. 370/2000 Sb.
Podle § 61 odst. 2 obch. zák. při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného.
V rozsudku sp. zn. 29 Odo 513/2005, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, mimo jiné na webových stránkách tohoto soudu, Nejvyšší soud uzavřel, že neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, popřípadě právního nástupce takového společníka, odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.
V usnesení sp. zn. 29 Cdo 752/2011 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož i po novele obchodního zákoníku provedené zákonem č. 370/2000 Sb. platí, že v případě zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. I nadále proto platí, že plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je (např. v důsledku způsobu ocenění majetku) v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.
V posledně citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dále doplnil, že účelem ustanovení § 61 odst. 2 věty druhé obch. zák. je, mimo jiné (jak ostatně plyne z důvodové zprávy), umožnit společníkům volbu, zda v případě ukončení účasti některého z nich má být pro účely určení výše vypořádacího podílu zpracována účetní závěrka (podle okolností mezitímní, mimořádná či řádná), či zda bude pro tyto účely vypracován znalecký posudek. Ačkoliv nelze pojmy čistý obchodní majetek a vlastní kapitál směšovat (srov. k tomu i ustanovení § 6 odst. 3 a odst. 4 obch. zák.) a ačkoliv jejich výše nebude obvykle zcela shodná, nelze - s ohledem na shora zmíněné zásady - připustit, aby volbou jednoho ze způsobů stanovení výše vypořádacího podílu bylo dosaženo diametrálně odlišného výsledku než v případě způsobu druhého.
Nejvyšší soud podotýká, že pro posouzení projednávané věci není významná polemika dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle kterého jsou ujednání společenské smlouvy, jakož i dohody, týkající se vypořádacího podílu, neplatné pro rozpor se zákonem, resp. ke dni 1. ledna 2001 pozbyly platnosti (na základě přechodných ustanovení zákona č. 370/2000 Sb.).
Je tomu tak proto, že jak názor o neplatnosti ujednání, ke kterému se přiklonil odvolací soud, tak opačný úsudek o platnosti ujednání o způsobu určení vypořádacího podílu, vedou - s ohledem na znění § 2 dohody, ve kterém se společníci dohodli na způsobu vypořádání předpokládaném první částí věty druhé § 61 odst. 2 obch. zák. - k jedinému závěru, totiž že výše vypořádacího podílu dovolatele se stanoví z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z příslušné účetní závěrky.
Z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pak zřejmé, že poctivost vypořádání mezi společníky je obecným kriteriem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má základem pro určení vypořádacího podílu být hodnota vycházející z účetnictví společnosti. Zásada poctivosti vypořádání se prosadí jak v případě, kdy je vypořádací podíl společníka určován podle zákonné úpravy (bez ohledu na její rozhodné znění), tak v případě, kdy způsob určení vypořádacího podílu vyplývá ze společenské smlouvy přebírající znění zákona. Není totiž žádného důvodu činit rozdíl mezi situací, kdy se společníci rozhodnou podřídit otázku určení výše vypořádacího podílu zákonné úpravě, a proto ji ve společenské smlouvě nijak neupraví, a situací, kdy znění zákona převezmou do společenské smlouvy.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že má-li být výše vypořádacího podílu určena z vlastního kapitálu společnosti podle účetní závěrky, je vždy nutné zabývat se tím, zda takové vypořádání mezi společníky je poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Dospěje-li soud k závěru, že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.
Nejvyšší soud tak setrvává na závěrech, které formuloval a odůvodnil v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 752/2011, neboť se plně prosadí i v projednávané věci, a od nichž proto nemá důvod se ani nyní odchylovat.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu a v závislých výrocích o nákladech řízení podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V dalším řízení se bude odvolací soud zabývat otázkou, zda je vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu navrhovatele zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku připadajícího na jeho obchodní podíl. Přitom zohlední též závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 752/2011.
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Filip Cileček předseda senátu