29 Cdo 357/2017
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 138 o. s. ř., § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.



29 Cdo 357/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A-ZETES, s. r. o. "v likvidaci" , se sídlem v Praze 5, Karlická 910/49, PSČ 153 00, identifikační číslo osoby 25125664, zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské nám. 458, PSČ 156 00, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 51846/MSPH, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 14 Cmo 460/2013-RD82, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 14 Cmo 460/2013-RD82, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. srpna 2013, č. j. C 51846-RD27/MSPH, Fj 225106/2012, zastavil řízení o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku podaném u tohoto soudu dne 16. prosince 2012 pod číslem Fj 225106/2012.
Vyšel přitom z toho, že usnesením ze dne 15. února 2013, č. j. C 51846-RD19/MSPH, Fj 225106/2012, vyzval navrhovatelku a jejího likvidátora Zdeňka Smutného, jenž návrh jménem navrhovatelky podal, k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 2.000 Kč, vyměřeného podle položky 11 odst. 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výzva byla doručena jmenovanému likvidátorovi dne 22. února 2013 a navrhovatelce dne 9. května 2013.
Jelikož navrhovatelka soudní poplatek ve výši 2.000 Kč ve stanovené lhůtě 20 dnů ani později nezaplatila, soud prvního stupně řízení zastavil.
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
K námitce navrhovatelky, že dne 14. srpna 2012 a dne 16. prosince 2012 požádala o osvobození od soudních poplatků, odvolací soud uvedl, že se ve spisu žádné podání takto datované obsahující žádost o osvobození od soudních poplatků nenachází; dne 14. prosince 2012 (správně 16. prosince 2012) byl podán pouze předmětný návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.
Za situace, kdy navrhovatel nesplnil výzvu soudu prvního stupně k zaplacení poplatku z návrhu a ze spisu nevyplývá, že by požádal o osvobození od soudního poplatku, byl postup soudu prvního stupně podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. na místě , uzavřel odvolací soud.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015 (jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách), neposuzoval podání dovolatelky podle jejich obsahu, když opomenul její urgence, resp. opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků, jež podala v době před (viz RD51 pod číslem řízení Fj 110040/14), ale zejména po vydání usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, před přijetím napadeného usnesení odvolacího soudu (žádost o osvobození od soudních poplatků byla obsažena i v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), ačkoli se takovými žádostmi měl podle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, a ze dne 22. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 2494/2014) zabývat.
Dovolatelka odvolacímu soudu rovněž vytýká, že pominul, že ji soud prvního stupně v souvislosti s vyměřením soudního poplatku vůbec nepoučil o jejím právu žádat o osvobození od soudních poplatků, ačkoliv se z obsahu spisu podávalo, že předpoklady pro osvobození splňuje.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. postupoval a rozhodl v rozporu s ní.
Dovolání je i důvodné.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích plyne, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že bylo-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku napadeno odvoláním (a nenabylo tudíž právní moci), musí soud o případném návrhu na osvobození od soudního poplatku podaném sice po vydání usnesení o zastavení řízení, avšak do pravomocného skončení řízení, rozhodnout (viz usnesení sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, sp. zn. 33 Cdo 2494/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 135/2016, 29 Cdo 973/2016).
Soud prvního stupně v rozporu s výše citovanou judikaturou nerozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků obsažené v odvolání proti jeho rozhodnutí o zastavení řízení (viz RD36 na č. l. 149; podání je přitom výslovně označeno jako odvolání proti usnesení o zastavení řízení opakovaná urgence žádosti o osvobození od soudních poplatků ) a odvolací soud v tomto směru nezjednal nápravu. Naopak uzavřel, že z obsahu spisu nevyplývá, že by dovolatelka požádala o osvobození od soudního poplatku. Tento závěr je - vzhledem k obsahu odvolání - zjevně nesprávný.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval další námitkou dovolatelky, usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu