29 Cdo 3538/2007
Datum rozhodnutí: 25.09.2007
Dotčené předpisy:





29 Cdo 3538/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně G. M. M., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované J. S., o zaplacení částky 12.620,- Kč s příslušenstvím a částky 4.834,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 111/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2007, č. j. 57 Co 637/2006-109, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.171,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované potvrdil rozsudek ze dne 8. března 2006, č. j. 12 C 111/2005-67, jímž Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 12.620,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení za každý den prodlení od 22. ledna 2004 do zaplacení a částku 4.834,- Kč.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a rozhodnutí odvolacího soudu za správné.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


Předmětem sporu jsou v dané věci nároky ze smlouvy o úvěru (dlužné splátky úvěru ve výši 9.022,- Kč, smluvní pokuta ve výši 3.598,- Kč a smluvený úrok z prodlení ve výši 4.834,- Kč). Smlouva o úvěru je přitom obchodním závazkovým vztahem bez ohledu na povahu účastníků.


Jelikož dovoláním napadeným výrokem bylo v obchodní věci (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované tak vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též jen vyhláška).


Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky činí odměna částku 4.730,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky (advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání), jde o částku 2.365,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 2.665,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 506,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalované částku 3.171,- Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 25. září 2007


JUDr. Zdeněk K r č m á ř


předseda senátu