29 Cdo 3529/2007
Datum rozhodnutí: 17.12.2009
Dotčené předpisy:




29 Cdo 3529/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně C. I., a. s., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, proti žalované Ing. J. J., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně J. F. L. s. s. s. r. o., zastoupené JUDr. D. V., advokátkou, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 38/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2007, č. j. 8 Cmo 312/2006-169, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.712,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. června 2006, č. j. 41 Cm 38/2004-143, vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně movité věci specifikované v přílohách č. 1 a 2 rozsudku a movité věci specifikované ve výroku rozsudku (dále jen sporné věci ).

Při posuzovaní důvodnosti žaloby soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Dne 20. září 2000 Č. s., a. s. (dále jen s. ) a pozdější úpadkyně uzavřely smlouvu o úvěru č. 618-087-00, na základě které spořitelna poskytla pozdější úpadkyni úvěr ve výši 3,400.000,- Kč (dále jen smlouva o úvěru ).

2) Mezi týmiž subjekty byla dne 25. září 2000 uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva a smlouva o výpůjčce (dále jen smlouva o zajišťovacím převodu práva ), podle níž k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru převedla pozdější úpadkyně na spořitelnu vlastnické právo ke sporným věcem, a to do doby zaplacení závazku ze smlouvy o úvěru, s tím, že pro případ, že dluh ze smlouvy o úvěru nebude uhrazen do 20. září 2001, zůstane věřitelce vlastnické právo k věcem a tato je oprávněna sporné věci prodat přímým prodejem nebo ve veřejné dražbě.

3) Smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými v době od 30. června 2002 do 18. srpna 2003 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postupně převáděna, přičemž její poslední věřitelkou je žalobkyně.

4) Dne 15. října 2003 uzavřely žalobkyně a pozdější úpadkyně dodatek č. 1 ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva ze dne 25. září 2000, podle něhož se předmětem zajištění staly jiné věci než ty, které jsou předmětem žaloby .

5) Dne 31. prosince 2003 žalobkyně (jako kupující) a pozdější úpadkyně (jako prodávající) uzavřely dvě kupní smlouvy, na základě kterých žalobkyně nabyla do svého vlastnictví sporné věci za kupní ceny 215.319,60 Kč a 371.681,- Kč, s tím, že kupní ceny byly zapraveny dohodami o započtení pohledávek, uzavřenými mezi smluvními stranami téhož dne.

6) Návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně byl podán 16. ledna 2004, konkurs na majetek úpadkyně byl prohlášen 11. března 2004 a žalovaná sporné věci sepsala do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

Odkazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ) a na ustanovení § 553 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), soud prvního stupně uzavřel, že dodatkem č. 1 byla změněna smlouva o zajišťovacím převodu práva potud, že byl změněn předmět zajištění . Úpadkyně tak byla ke 31. prosinci 2003 vlastnicí sporných věcí a mohla platně vlastnické právo kupními smlouvami ze dne 31. prosince 2003 převést na žalobkyni. Sepsala-li žalovaná sporné věci do soupisu majetku konkursní podstaty, ačkoli vlastnicí těchto věcí byla žalobkyně, postupovala v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 27. dubna 2007,

č. j. 8 Cmo 312/2006-169, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

Odvolací soud, maje smlouvu o zajišťovacím převodu práva za platnou, uzavřel, že vlastnické právo ke sporným věcem přešlo na spořitelnu s rozvazovací podmínkou, že dlužník zajištěný závazek splní . V situaci, kdy rozvazovací podmínka splněna nebyla a vlastnické právo ke sporným věcem zůstalo spořitelně , nemohl dodatek uzavřený dne 15. října 2003 již změnit nastalý vztah, ke změně v osobě vlastníka věcí nedošlo a pozdější úpadkyně s předmětem převedeného vlastnického práva neměla disponovat . Jelikož žalobkyně věděla, že pozdější úpadkyně nebyla vlastnicí sporných věcí, nemohla nabýt vlastnické právo k těmto věcem ani podle ustanovení § 446 obchodního zákoníku.

Poněvadž žalobkyně neprokázala, že sporné věci neměly být do soupisu majetku konkursní podstaty zapsány a že právo, které vylučovalo zařazení sporných věcí do soupisu svědčí jí, odvolací soud shledal žalobní požadavek nedůvodným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a písm. b) o. s. ř..

Dovolatelka akcentuje, že zajišťovací převod práva (§ 553 obč. zák.) má motivovat dlužníka k úhradě dluhu a zabránit dlužníkovi disponovat s věcmi, které jsou předmětem zajišťovacího převodu (zajišťovací funkce) Současně plní i uhrazovací funkci, spočívající v právu věřitele domáhat se uspokojení z předmětu převedeného práva. Jelikož i pro takové zajištění platí i akcesorialita a subsidiarita , zajišťovací převod práva sleduje osud zajištěné pohledávky a uplatňuje se až tehdy, kdy pohledávka nebude řádně a včas splněna . V situaci, kdy spořitelna své právo ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva nevyužila a došlo postupně k postoupení pohledávky na žalobkyni, přešlo na žalobkyni spolu s postoupenou pohledávkou i vlastnické právo k předmětu zajišťovacího převodu práva, a to včetně práva na realizaci funkcí tohoto převodu . Proto mohla rozsah zajišťovacího převodu změnit a následně samostatnou kupní smlouvou od pozdější úpadkyně sporné věci koupit. Naopak nelze akceptovat řešení přijaté odvolacím soudem, jehož důsledkem je, že spořitelna dostala zaplaceno za postoupenou pohledávku a ještě by byla oprávněna přivlastnit si trvale předmět zajišťovacího převodu.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se závěrem odvolacího soudu, podle něhož úpadkyně nebyla

k 31. prosinci 2003 vlastnicí sporných věcí a nemohla je tak platně převést na žalobkyni souhlasí.

Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.

Právní posouzení věci obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007.

Podle ustanovení § 118b o. s. ř. (v rozhodném znění) ve věci ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve sporech vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věcí ve sporech o ochranu hospodářské soutěže, o základu věci o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušením nebo ohrožení práva na obchodní tajemství a v dalších případech stanovených zákonem mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se v nich konalo; k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést (odstavec 1). O povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností musí být účastníci poučeni v předvolání k prvnímu jednání ve věci (odstavec 2).

V projednávané věci není pochyb o tom, že předmětný spor (spor o vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku o konkursní podstaty úpadkyně) je sporem vyvolaným konkursem (srov. shodně i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podléhajícím režimu zákonné koncentrace řízení ve smyslu ustanovení § 118b o. s. ř. Splnění poučovací povinnosti ve smyslu ustanovení § 118b odst. 2 o. s. ř. přitom z obsahu spisu jednoznačně vyplývá (k tomu viz předvolání k prvnímu jednání, jakož i doklady o jeho doručení - č. l. 81).

Jelikož do skončení prvního jednání žádný z účastníků netvrdil, že by zajišťovacím převodem práva zajištěná pohledávka spořitelny vůči úpadkyni byla postupně převedena na žalobkyni a že by ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva byl následně sjednán dodatek č. 1, a v této souvislosti ani neoznačil důkazy k prokázání takových skutečností, přičemž potřeba provést i jiné než účastníky navržené důkazy v řízení najevo nevyšla (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nemohly soudy nižších stupňů při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného požadavku přihlédnout ke skutkovým tvrzením a důkazům uplatněným v rozporu s ustanovením § 118b o. s. ř., tj. nemohly přihlédnout k tvrzením, podle nichž zajišťovacím převodem práva zajištěná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která s úpadkyní uzavřela dodatek č. 1 ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva.

V situaci, kdy dovolatelka platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva v dovolání nezpochybnila [a dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.)] a kdy ke skutečnostem a důkazům uplatněným v rozporu s ustanovením § 118b o. s. ř. přihlížet nelze, shledává Nejvyšší soud závěr, podle něhož žalobkyni nesvědčí právo vylučující soupis sporných věcí do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, ve výsledku správným.

Nelze-li totiž přihlížet ke skutečnostem a důkazům uplatněným v rozporu s ustanovením § 118b o. s. ř., tj. nelze-li přihlížet k tomu, že pohledávka spořitelny byla postupně postoupena na žalobkyni, postrádá pro rozhodnutí v projednávané věci jakýkoli význam i řešení otázky, zda spolu s postupovanou pohledávkou zajištěnou zajišťovacím převodem práva přechází na postupníka i vlastnické právo k předmětu zajišťovacího převodu práva.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z paušální sazby odměny advokátky za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, a § 18 odst. 1 činí 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí 5.712,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu