29 Cdo 35/2015
Datum rozhodnutí: 17.12.2015
Dotčené předpisy: § 138 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



KSPH 60 INS 18474/2014
60 ICm 4291/2014
29 ICdo 35/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michlích, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, PSČ 120 00, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové , se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyni dlužnice E.V., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm 4291/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. V., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 18474/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2015, č. j. 60 ICm 4291/2014, 104 VSPH 100/2015-37 (KSPH 60 INS 18474/2014), takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. ledna 2015, č. j. 60 ICm 4291/2014-27, jímž Krajský soud v Praze zamítl návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků za řízení o určení pravosti části pohledávky ve výši 5.880,60 Kč, přihlášené žalobkyní do insolvenčního řízení dlužnice E. V. a popřené žalovanou jakožto insolvenční správkyní.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ).
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce, u které není prokázáno splnění předpokladů určených v § 138 o. s. ř. (ty dovolatelka ostatně ani netvrdí), nelze přiznat osvobození od soudních poplatků podle posledně označeného ustanovení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 taktéž na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovozuje-li dovolatelka, že ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) a o) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (podle kterých se od poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, resp. dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení), zakládají nerovnoměrnost v právech a postavení jednotlivých stran incidenčního sporu , a má-li za to, že citovaná ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem, přehlíží, že uvedené argumenty jsou právně bezcenné pro posouzení předpokladů pro osvobození od soudního poplatku podle § 138 o. s. ř. (srov. k tomu obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015).
Nejvyšší soud neshledává ani důvody pro (dovolatelkou navrhované) přerušení dovolacího řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení § 11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích, a to již proto, že posledně označené ustanovení není (nemůže být) aplikováno při posuzování žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků [srov. výslovné znění § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněného pod číslem 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1517/2005, či usnesení ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 1412/2014].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Petr Šuk předseda senátu