29 Cdo 3485/2009
Datum rozhodnutí: 21.07.2010
Dotčené předpisy: § 112 obč. zák., § 100 odst. 1 obč. zák., § 20 ZKV







29

Cdo 3485/2009


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
A. H.
, zastoupeného JUDr. Janem Röslerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Malátova 17,

PSČ 150 00, proti žalovanému
P. F.
, zastoupenému Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, PSČ 591 01,

o zaplacení 3,226.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru

nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 103/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky v Jihlavě ze dne 18. března 2009, č. j. 54 Co 509/2008-87, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Brně pobočky v Jihlavě ze dne 18. března 2009,

č. j. 54 Co 509/2008-87,
se zrušuje
a věc
se vrací
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 18. března 2009,

č. j. 54 Co 509/2008-87, změnil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne

23. září 2008, č. j. 7 C 103/2002-72, tak, že žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení 3,226.000,- Kč s příslušenstvím, zamítl.

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1/ Žalobce půjčil žalovanému na základě smluv o půjčkách ze dne 5. září 1997, 7. března 1998, 24. dubna 1998 a 9. června 1999 celkovou částku 3,226.000,- Kč, splatnou ve výši 484.000,- Kč dne 30. prosince 1999, ve zbývajícím rozsahu dne 31. prosince 1999.

2/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2002, sp. zn. 126 K 7/2000, byl

na majetek žalovaného prohlášen konkurs.

3/ Žalobce uplatnil proti žalovanému žalobou podanou u soudu dne 20. prosince 2002 nárok na zaplacení dlužné částky, příslušnou pohledávku však do probíhajícího konkursního řízení žalovaného nepřihlásil.

4/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2006, č. j. 126 K 7/2000-340, byl konkurs prohlášený na majetek žalovaného zrušen z důvodu, že nebyly shledány předpoklady pro konkurs.

5/ Podáním ze dne 17. března 2008 (č.l. 49-51) vznesl žalovaný námitku promlčení žalované částky včetně jejího příslušenství.

Soud prvního stupně zavázal žalovaného zaplatit částku 3,226.000,- Kč s příslušenstvím (ve výroku specifikovaným úrokem v sazbě 16% denně ) žalobci, konstatuje, že k promlčení pohledávky z titulu smluv o půjčkách (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen obč. zák. ) nedošlo, neboť běh tříleté promlčecí doby

dle § 101 obč. zák. byl zastaven podáním žaloby, a to bez ohledu na skutečnost, že žaloba byla podána po prohlášení konkursu na majetek žalovaného (proti žalovanému).

Odvolací soud naproti tomu uzavřel, že žalovaný po dobu trvání konkursního řízení nebyl hmotněprávním nositelem vymáhané povinnosti a žalobce mohl dosáhnout uspokojení svého nároku pouze řádným přihlášením pohledávky do konkursního řízení. Podáním žaloby vůči žalovanému, tedy osobě, která není ve sporu pasivně věcně legitimována, ke stavení promlčecí doby nedošlo a ta marně uplynula dne 31. prosince 2002 (ohledně částky 484.000,- Kč), resp. dne 1. ledna 2003.

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opíraje jeho přípustnost

o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňuje přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož podáním žaloby nedošlo ke stavení běhu promlčecí doby ohledně takto uplatněné pohledávky, neboť žalovaný nebyl osobou pasivně věcně legitimovanou a žalobce měl (mohl) tuto pohledávku přihlásit

do probíhajícího konkursního řízení.

Namítá, že o prohlášení konkursu na majetek žalovaného se dozvěděl až poté,

co uplynula lhůta k podávání přihlášek. Žalovaný jej neuvedl jako svého věřitele v seznamu závazků předkládaném v konkursním řízení, ač s ním i po prohlášení konkursu jednal

o uzavření mimosoudní dohody o splátkách dluhu.

Dle názoru dovolatele podaná žaloba zastavila běh promlčecí doby ohledně takto uplatněné pohledávky, předmětné řízení bylo po dobu trvání konkursního řízení přerušeno

a po skončení konkursu v něm bylo řádně pokračováno .

Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že rozsudek odvolacího soudu považuje

za věcně správný a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce jako bezdůvodné odmítl

a žalobci uložil povinnost nahradit mu náklady dovolacího řízení.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.

S ohledem na obsah dovolacích námitek se Nejvyšší soud zaměřil na přezkoumání právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Podle § 101 obč. zák. není-li v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl

u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Nejvyšší soud již pod bodem XXIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [str. 188-190 (364-366)], uzavřel, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu podanou úpadcem po prohlášení konkursu pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Tamtéž dodal, že uvedené závěry se obdobně uplatní, je-li po prohlášení konkursu podána žaloba proti úpadci. K tomu srov. dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 765/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1259/2006 (která jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Jelikož žalovaný prohlášením konkursu neztratil způsobilost být účastníkem řízení

o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní, není důvodu, aby žaloba podaná proti němu (po prohlášení konkursu vedeného na jeho majetek) neměla účinky předvídané ustanovením § 112 obč. zák. Podáním žaloby v projednávané věci se tedy vůči žalovanému stavěl běh promlčecí doby uplatněné pohledávky. Skutečnost,

že žalobce svou pohledávku nepřihlásil ve smyslu ustanovení § 20 zákona č. 328/1991 Sb.,

o konkursu a vyrovnání, do konkursu vedeného na majetek žalovaného, se mohla projevit dvojím způsobem: jednak vyloučením žalobce z uspokojení v konkursu, jednak zamítnutím žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného.

Z dosavadní judikatury dovolacího soudu ovšem vyplývá i závěr, podle něhož dlužník ztrácí prohlášením konkursu pasivní věcnou legitimaci ve sporech týkajících se majetku náležejícího do konkursní podstaty dočasně, pouze po dobu trvání konkursního řízení, přičemž po jeho skončení se dlužníkova pasivní legitimace v uvedených sporech (v důsledku zpětného přechodu dispozičních oprávnění ze správce konkursní podstaty na dlužníka) obnovuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn.

29 Odo 1259/2006, či ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 4624/2008, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Převedeno do poměrů projednávané věci to znamená, že nebyl-li žalovaný (dlužník) ke dni podání žaloby ve sporu pasivně věcně legitimován v důsledku přechodu oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce konkursní podstaty, pak zrušením konkursu prohlášeného na jeho majetek se ve sporu pasivně legitimovaným stal.

Ve světle uvedených judikatorních závěrů tak názor odvolacího soudu, podle něhož žaloba podaná přímo proti žalovanému (jako osobě pasivně věcně nelegitimované) nemá vliv na běh promlčecí doby ohledně žalobou uplatněné pohledávky, neobstojí.

V projednávané věci rovněž nelze přehlédnout, že žalovaný je (zůstal) i po prohlášení konkursu dlužníkem předmětné pohledávky. Nadto, po zrušení konkursu se jeho pasivní věcná legitimace obnovila v době vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně tak žalovaný pasivně legitimován byl; tento stav je podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek rozhodující.

Jelikož žalobce uplatnil předmětnou pohledávku u soudu již 20. prosince 2002, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby, přičemž podáním žaloby došlo ke stavení běhu promlčecí doby dle § 112 obč. zák., není námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že námitka dovolatele (jakož

i závěr soudu prvního stupně), podle nichž bylo řízení po dobu trvání konkursního řízení přerušeno, nejsou správné; o řízení uvedené v § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb.,

o konkursu a vyrovnání, nejde, neboť řízení bylo v projednávané věci zahájeno (až)

po prohlášení konkursu na majetek žalovaného.

Protože právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil

a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 21. července 2010


JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu