29 Cdo 3485/2008
Datum rozhodnutí: 31.03.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 3485/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. J. F., , zastoupeného Mgr. J. Z., advokátem, , za účasti obchodní společnosti R. V. B. a. s., , zastoupené JUDr. P. P., advokátem, , o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 79/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. února 2008, č. j. 8 Cmo 59/2007-74 takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti R. V.B. a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.819,50 Kč, k rukám jejího zástupce.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 9. listopadu 2005, č. j. 24 Cm 79/2005-25, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení náhradní valné hromady R. V. B. a. s. (dále jen společnost ) konané dne 21. dubna 2005.


Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.


Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž rozhodnutí odvolacího soudu jsa vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.


Námitkou, podle níž za společnost jednali zástupci bez náležitého oprávnění , vystihuje dovolatel dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně k dispozici (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).


Závěr, podle něhož by odvolací soud s ohledem na skutkové okolnosti případu ani v případě, nebyla-li valná hromada svolána k tomu oprávněnými osobami, nevyslovil neplatnost jí přijatých usnesení (§ 131 odst. 3 písm. a/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku dále jen obch. zák. ), závisí na okolnostech projednávané věci a je významný jen a pouze pro ni. Postrádá tak potřebný judikatorní přesah a připustit dovolání k jeho přezkoumání nelze. Navíc dovolatel pouze namítá, že valná hromada byla svolána osobami, jež k tomu nebyly oprávněny, aniž jakkoliv zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že toto porušení zákona (by) nemělo závažné právní následky.


Rovněž i závěr, podle něhož by dovolatel s ohledem na to, že na napadené valné hromadě hlasoval pouze s jednou akcií představující jeden hlas, napadená usnesení byla přijata vahou 14.784 hlasů a proti jejich přijetí nebylo nikdy více než 618 hlasů nebyl schopen ovlivnit výsledky hlasování ani v případě, že by mohl vykonávat akcionářská práva k jemu odcizeným akciím představujícím 6.668 hlasů, postrádá judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej neshledává ani v rozporu s hmotným právem (§ 183, § 131 odst. 3 písm. a/obch. zák.). Navíc tvrzení dovolatele, o které svojí námitku vůči uvedenému závěru opírá a podle něhož v den konání napadené valné hromady držel akcie, s nimiž se pojí 11.000 hlasů (a tedy bylo-li by mu umožněno vykonávat akcionářská práva i k odcizeným akciím mohl zvrátit výsledky valné hromady), přičemž se jimi neprezentoval pouze v obavě, že mu budou neoprávněně odebrány, je uplatněno v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř. a v dovolacím řízení k němu přihlížet nelze.


Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ). Podle ustanovení § 7 písm. g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 769,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.819,50 Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 31. března 2009


JUDr. Ivana Š t e n g l o v á.


předsedkyně senátu