29 Cdo 3469/2008
Datum rozhodnutí: 22.04.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 3469/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelů a) D. B., zastoupeného JUDr. P. F., Ph.D., advokátem, a b) Ing. P. N., za účasti společnosti V. H. a. s., zastoupené JUDr. M. Z., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 200/2006, o dovolání společnosti V. H. a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2008, č. j. 8 Cmo 153/2007-170, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


V záhlaví označeným usnesením změnil Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele a) usnesení ze dne 23. února 2007, č. j. 42 Cm 200/2006-84, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení přijatých náhradní valnou hromadou společnosti V. H. a. s. (dále jen společnost ), konanou dne 18. září 2006, tak, že vyslovil neplatnost těchto usnesení.


Vyšel z toho, že:


1) navrhovatel a) a společnost V. G. a. s. jsou akcionáři společnosti, každý s akciemi na jméno s podílem 50 % na základním kapitálu společnosti a hlasovacích právech;


2) předsedou představenstva společnosti i jejího akcionáře V. G. a. s. byl Ing. J. S.;


3) dne 24. července 2006 se konala za účasti obou akcionářů společnosti valná hromada, na níž akcionáři navzájem nesouhlasili se svými návrhy;


4) navrhovatel a) měl být a byl v době od 17. srpna do 5. září 2006 mimo území České republiky, o čemž Ing. J. S. věděl;


5) na základě žádosti akcionáře V. G. a. s. ze dne 24. července 2006 svolal předseda představenstva společnosti Ing. J. S. (aniž by se pokusil svolat představenstvo za účelem přijetí usnesení o svolání valné hromady) na den 1. září 2006 pozvánkou, odeslanou doporučenou zásilkou dne 16. srpna 2006 navrhovateli a) na adresu zapsanou v seznamu akcionářů, mimořádnou valnou hromadu společnosti;


6) navrhovatel a) se o konání mimořádné valné hromady nedověděl (zásilka obsahující pozvánku se vrátila společnosti jako nevyzvednutá);


7) valná hromada konaná dne 1. září 2006 nebyla v důsledku neúčasti navrhovatele a) v souladu se stanovami společnosti usnášeníschopná;


8) dne 2. září 2006 byla odeslána navrhovateli a) zásilka s pozvánkou na náhradní valnou hromadu, konanou dne 18. září 2006, jež se společnosti taktéž vrátila jako nevyzvednutá v úložní době;


9) náhradní valná hromada se dne 18. září 2006 konala bez účasti navrhovatele a), který se o jejím konání nedozvěděl, a přijala usnesení o změně stanov společnosti, pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, včetně možnosti zvýšit základní kapitál nepeněžitým vkladem, odvolání a volbě členů představenstva a odvolání a volbě členů dozorčí rady společnosti.


Odvolací soud uzavřel, že odeslal-li Ing. J. S. navrhovateli a) pozvánku na mimořádnou valnou hromadu dne 16. srpna 2006, učinil tak v době, kdy objektivně nebylo možné, aby se o konání této mimořádné valné hromady dozvěděl, věděl-li současně, že navrhovatel a) bude pobývat od 17. srpna 2006 do 5. září 2006 mimo území České republiky. Byl-li Ing. J. S. předsedou představenstva společnosti, jejíž mimořádnou valnou hromadu svolával, je třeba důsledky vyplývající z výše uvedeného vztáhnout na společnost. Proto shledal nesprávným názor soudu prvního stupně, podle kterého společnost učinila vše, co bylo možné rozumně na ní požadovat pro doručení pozvánky.


V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že nepovažuje za nutné, aby společnosti obecně, hodlají-li svolávat valnou hromadu, zjišťovaly okolnosti aktuálního pobytu jejich akcionářů za účelem vyhodnocení termínu konání svolávané valné hromady, jež by z hlediska možnosti doručení pozvánky vyhovoval všem. Z okolností posuzovaného případu (kdy společnost měla toliko dva akcionáře, přičemž jeden z nich byl prostřednictvím Ing. J. S. informován o konání valné hromady, svolané vědomě na dobu, kdy druhý akcionář nebyl přítomen na území České republiky) je nepochybné, že došlo k záměrnému nepřípustnému zvýhodnění jednoho akcionáře na úkor druhého stran informovanosti o svolání mimořádné valné hromady.


Společnost neučinila vše, co po ní lze rozumně a tedy i spravedlivě požadovat k tomu, aby se navrhovatel a) o konání mimořádné valné hromady, svolané na den 1. září 2006, dozvěděl. Ač svolala mimořádnou valnou hromadu jinak formálně v souladu s právními předpisy, zneužila přitom informaci o nepřítomnosti navrhovatele a) na území České republiky v této době, jakož i v době jejího svolání.


Svolání mimořádné valné hromady proto odvolací soud posoudil jako jednání rozporné s dobrými mravy, a tedy se zákonem. V důsledku toho pak shledal nezákonným i svolání náhradní valné hromady na den 18. září 2006.


Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 2 písmeno b/ o. s. ř.) a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.


Podle názoru dovolatelky dospěl odvolací soud v rozporu s dosavadní judikaturou k závěru, podle něhož vědomí o tom, že akcionář je na dovolené, brání v řádném svolání valné hromady.


Odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2006, sp. zn. 29 Odo 634/2005 a ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 1429/2006 (jež bylo uveřejněno pod číslem 22/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále jen R 22/2009 ), zdůrazňuje, že i v projednávané věci důvody nepřevzetí pozvánky na adrese zapsané v seznamu akcionářů spočívají na straně akcionáře (navrhovatele a/). Přesto odvolací soud klade na dovolatelku povinnost zkoumat objektivní doručitelnost pozvánky na adrese zapsané v seznamu akcionářů, ačkoliv taková povinnost ze zákona nevyplývá.


Navíc odvolací soud dospěl ke svým závěrům bez opory v provedeném dokazování, vytýká-li společnosti, že ačkoliv věděla, že navrhovatel a) je na dovolené, nevyužila čtyřicetidenní lhůtu ke svolání valné hromady a naopak ji svolala v zákonné patnáctidenní lhůtě. Z dokazování však vyplynulo, že i kdyby společnost využila celých čtyřicet dní mezi doručením žádosti a konáním valné hromady, stejně by tato lhůta neměla význam, neboť navrhovatel a) si nevyzvedl ani pozvánku na náhradní valnou hromadu.


Pokud by chtěl odvolací soud dovozovat porušení dobrých mravů při svolání valné hromady, pokračuje dovolatelka, musel by postavit na jisto, že Ing. J. S. jako předseda představenstva kalkuloval s objektivní nedoručitelností obou pozvánek. Tak tomu však být nemohlo. Navrhovatel a) nebyl v zahraničí tak dlouhou dobu, aby byla objektivně nedoručitelná pozvánka na mimořádnou i náhradní valnou hromadu, a o konání náhradní valné hromady měl možnost se dozvědět.


Za nesprávný považuje argument odvolacího soudu, že v důsledku nezákonnosti svolání mimořádné valné hromady neobstojí ani zákonnost svolání náhradní valné hromady, neboť svolání jak mimořádné valné hromady, tak náhradní valné hromady bylo v souladu s kogentní úpravou obchodního zákoníku.


Konečně dovolatelka namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, jehož odůvodnění neobsahuje odkazy na zákonná ustanovení, podle nichž by bylo patrno, proč soud rozhodl tak jak rozhodl a jakými úvahami byl veden při kvalifikaci svolání valné hromady v rozporu s dobrými mravy .


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., avšak není důvodné.


Jak již Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 20. září 2006, sp. zn. 29 Odo 634/2005, je účelem ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. zajistit, aby byli akcionáři s dostatečným časovým předstihem informováni o tom, že se bude valná hromada konat, a mohli si tak vytvořit předpoklady pro účast na ní. K tomu musí společnost učinit vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby takovou informovanost akcionářů zajistila (obdobně pro poměry společnosti s ručením omezeným srov. R 22/2009).


Současně platí, že akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně (ustanovení § 155 odst. 7 věty druhé obch. zák.).


A konečně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1998, pod číslem 65, ze dne 20. září 2006, sp. zn. 29 Odo 634/2005 a ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1381/2006) vyplývá, že jednou ze zásad, na kterých je postaven obchodní zákoník, je i zásada ochrany akcionářů před svévolným či nekorektním chováním představenstva.


Respektuje-li společnost s akciemi na jméno shora nastíněné principy, pak nepochybně platí, že zašle-li v zákonné lhůtě doporučenou zásilkou pozvánku na valnou hromadu na adresu akcionáře uvedenou v seznamu akcionářů, učiní k zajištění práva akcionáře zúčastnit se valné hromady vše, co po ní lze spravedlivě požadovat.


Jestliže však předseda představenstva společnosti (mající pouze dva akcionáře, z nichž každý drží akcie s 50% podílem na hlasovacích právech), který je současně předsedou představenstva jednoho z jejích akcionářů, svolá valnou hromadu vědomě tak, že se o jejím konání nemůže druhý akcionář objektivně dozvědět, je jeho jednání nekorektní, porušující povinnost společnosti upravenou v ustanovení § 155 odst. 7 věty druhé obch. zák. a nerespektující účel ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák., bez ohledu na to, že formálně respektuje dikci tohoto ustanovení.


Mimořádná valná hromada, svolaná Ing. J. S. na 1. září 2006, byla tedy svolána v rozporu se zákonem (§ 155 odst. 7 věta druhá, § 184 odst. 4 obch. zák.) a zásadami, na nichž je postaven obchodní zákoník a její usnesení by byla-li by i přes neúčast navrhovatele a) usnášeníschopná byla z tohoto důvodu shledána neplatnými.


Účelem ustanovení § 185 odst. 3 obch. zák. je zajistit fungování společnosti i za situace, kdy se z jakýchkoli důvodů není valná hromada schopna sejít tak, aby se mohla usnášet a přijímat rozhodnutí potřebná pro další chod společnosti. Vzhledem k tomu, že náhradní valná hromada je schopna usnášení při jakémkoli počtu společníků, je třeba současně zabránit možnosti zneužití možnosti náhradní valnou hromadu svolat, což činí obchodní zákoník jednak tím, že zakazuje změnu jejího programu oproti programu původní valné hromady, jednak tím, že stanoví přísné formální podmínky pro její svolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 567/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2005, pod číslem 94).


Jedním z nezbytných předpokladů pro konání náhradní valné hromady je řádné svolání řádné (mimořádné) valné hromady. Je-li svolání řádné (mimořádné) valné hromady postiženo takovými vadami jako v projednávané věci, jež by vedly byla-li by tato valná hromada usnášeníschopná k vyslovení neplatnosti jejích usnesení, jsou v důsledku toho zásadně neplatná i usnesení, přijatá náhradní valnou hromadou svolanou pro neusnášeníschopnost vadně svolané valné hromady.


Z tohoto pohledu jsou proto bezpředmětné námitky dovolatelky, že navrhovatel a) se objektivně mohl dozvědět o konání náhradní valné hromady, neboť bez ohledu na tuto skutečnost jsou v důsledku vad svolání mimořádné valné hromady neplatná i usnesení přijatá náhradní valnou hromadou konanou dne 18. září 2006.


Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo zamítnuto a ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. dubna 2009


JUDr. Ivana Štenglová


předsedkyně senátu