29 Cdo 3417/2009
Datum rozhodnutí: 22.06.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) předpisu č. /Sb.




29 Cdo 3417/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 20, PSČ 110 00, proti žalovanému J. G., zastoupenému JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v Chebu, Májová 23, PSČ 350 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 59/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 12 Cmo 353/2008-129, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 31. března 2008, č. j. 48 Cm 59/2007-56, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. května 2007, č. j. 62 Sm 82/2007-12, kterým uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 1,200.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2005 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl podle písemně uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 13. října 2003 žalovanému půjčku ve výši 1,200.000,- Kč, jejíž vrácení bylo zajištěno spornou směnkou, přičemž k poskytnutí půjčené částky žalovanému, stejně jako k předání žalovaným podepsané smlouvy o půjčce a vystavené zajišťovací směnky žalobci došlo na základě pověření uděleného žalovaným prostřednictvím svědka R. I.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 41a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku přitom považoval smlouvu o půjčce za platnou bez zřetele k tomu, že v části dluhu žalovaného mohl mít jeho závazek jinou povahu než dluh z půjčky, včetně úroku z poskytnuté půjčky , když v takovém případě by se jednalo zčásti o zastřený právní úkon .
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) polemizuje se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů o tom, že žalovanému byla prostřednictvím svědka R. I. půjčka ve výši 1,200.000,- Kč poskytnuta (rozuměj částka 1,200.000,- Kč předána); uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá, jak Nejvyšší soud vyložil již výše, k dispozici.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. června 2010
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu