29 Cdo 3385/2015
Datum rozhodnutí: 17.12.2015
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 120 odst. 2 o. s. ř., § 200e odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., § 150 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 243g odst. 1 o. s. ř., § 131 odst. 1 obch. zák.



29 Cdo 3385/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelky J. P., zastoupené JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 957/23, PSČ 110 00, za účasti 1) Ing. P. P., 2) Bc. P. P., 3) Ing. M. P., CSc. a společnosti 4) PAVLŮ Complex, s. r. o., se sídlem v Liberci XXIII - Doubí, Puškinova 524, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 25458345, všichni zastoupeni Mgr. Ondřejem Slezákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, náměstí Republiky 1078/1, PSČ 110 00, o určení účasti ve společnosti, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 22 C 281/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 4. března 2015, č. j. 30 Co 133/2012-246, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 22 C 281/2008-148, zamítl žalobu o určení, že ke dni zániku manželství navrhovatelky a Ing. M. P., CSc., tj. 25. září 2007, byl Ing. M. P., CSc. jediným společníkem společnosti PAVLŮ - Complex, s. r. o. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.)
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok) a rozhodnul o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudek ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudky ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 22 Cdo 4709/2009, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, či (dovolatelkou citovaný) rozsudek ze dne 31. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, popř. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 1726/2012 (rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), anebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu.
Má-li dovolatelka za to, že v projednávané věci by soud mohl jako předběžnou otázku posoudit platnost rozhodnutí jediného společníka přijatého v působnosti valné hromady, přehlíží ustálenou judikaturu, podle níž lze platnost usnesení valné hromady, popř. rozhodnutí jediného společníka přijatého v působnosti valné hromady, přezkoumat (s výjimkami upravenými v § 131 odst. 8 a 9 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku dále jen obch. zák. ) pouze v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady) podle § 131 odst. 1 obch. zák. (srov. za všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 13. ledna 1999, sp. zn. 1 Odon 101/97, uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 17. června 2003, sp. zn. 29 Odo 882/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 141, či usnesení ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007).
Ostatně z dovolání se ani nepodává, z jakých důvodů dovolatelka usiluje o určení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady. Přitom zvýšení základního kapitálu a vstup nových společníků (kteří převzali vkladovou povinnost) do společnosti nemá (nemusí mít) bez dalšího vliv na hodnotu podílu původního společníka (bývalého manžela dovolatelky).
V souladu s ustálenou judikaturou je také závěr odvolacího soudu, podle něhož se i v řízeních podle § 200e o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), lze-li je zahájit pouze na návrh (jako je tomu v projednávané věci), rozhoduje o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4796/2010, ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3387/2013, ze dne 26. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 2335/2012), přičemž v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 5360/2014, ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 4384/2013, ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. července 2005, sp. zn. IV. ÚS 397/05).
Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, podle které odvolací soud rozhodl nesprávně o nákladech předchozího dovolacího řízení (v němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněným pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, o dovolání dovolatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29. ledna 2013, č. j. 30 Co 133/2012-169), a to již proto, že touto námitkou dovolatelka brojí proti (části) výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení nepřevyšující 50.000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že závěr, podle něhož je při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodující úspěch ve věci, nikoliv v jednotlivé fázi řízení (např. o opravném prostředku), se podává přímo z označeného ustanovení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2015

JUDr. Petr Šuk předseda senátu