29 Cdo 3344/2008
Datum rozhodnutí: 30.03.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 153b o. s. ř. ve znění do 30.06.2009







29 Cdo 3344/2008


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala rozhodl v právní věci žalobkyně
WHITBY DEVELOPMENTS LIMITED
, se sídlem na Novém Zélandě, Auckland, Takapuna, Lake Road 412, registrační číslo 1510277, zastoupené Mgr. Bohdanou Slezákovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gajdošova 7, PSČ 615 00, proti žalované
Guarant Hospital Company s. r. o.
, se sídlem v Praze 1, Krakovská 8/581, PSČ 110 00, identifikační číslo 25714198, zastoupené doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 4, K Safině 669, PSČ 149 00, o zaplacení částky 534.883,20 Kč pod sp. zn. 17 C 225/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 19 Co 427/2007-158, takto:



I. Dovolání
se odmítá.

II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. června 2007, č. j. 17 C 225/2003-118, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 pro zmeškání žalované uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 534.883,20 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozsudku a dále smluvní pokutu ve výši 11.164,68 Kč.

Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.

Podstatou dovolací argumentace je totiž polemika dovolatelky se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle něhož bylo předvolání k (prvnímu) jednání v projednávané věci žalované řádně a včas doručeno. Ta se obsahově nepojí s ohlášenými dovolacími důvody dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., ale vystihuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který dovolatelka nemá u dovolání přípustného toliko podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. k dispozici a z nějž závěr o přípustnosti dovolání učinit nelze (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.).

Na řešení dovolatelkou formulované otázky míry přiměřené obezřetnosti ze strany účastníků řízení, či jejich právních zástupců, v případech, kdy dojde k procesnímu pochybení ze strany soudů , odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, jelikož žádné procesní pochybení soudu prvního stupně neshledal. Tato otázka proto rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní.

Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 30. března 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu


á