29 Cdo 331/2017
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.



29 Cdo 331/2017


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce SCORE spol. s. r. o. , se sídlem v Kájově, Křenov 32, PSČ 381 01, identifikační číslo osoby 63886987, zastoupeného JUDr. Ing. Jaroslavem Zahradníkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Hněvkovská 1237/31, PSČ 148 00, proti žalovaným 1) Mgr. I. Š. , a 2) T. B. , oběma zastoupeným Mgr. Janem Aulickým, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, PSČ 381 01, o zaplacení 1.938.163 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 35/2014, o dovoláních první a druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. 8 Cmo 112/2016-48, takto:

Dovolání se odmítají .

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. února 2016, č. j. 13 Cm 35/2014-35, rozhodl, že místo J. Š., zemřelého 30. srpna 2014, bude v řízení pokračováno s první a druhou žalovanou jakožto procesními nástupkyněmi J. Š. (výrok I.), zastavil řízení podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), proto, že zde není návrh na zahájení řízení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. tak, že se řízení nezastavuje a nerozhoduje se o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě žalované (obsahově shodná) dovolání, která Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že výklad občanského soudního řádu, jakož i postup obecných soudů, musí být založeny na principech vyjádřených v ustanoveních § 1 až 6 o. s. ř., jakož i na souladu s ústavními principy spravedlivého procesu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. září 2015, sp. zn. I. ÚS 1944/15, jakož i další rozhodnutí tam citovaná). Uvedené závěry respektuje ve své judikatuře i Nejvyšší soud (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, jež jsou veřejnosti dostupná stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách).
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně nerozhodl o tom, že se změna žaloby (rozšíření původní žaloby o zaplacení 2.300.000 Kč s příslušenstvím o nárok na zaplacení další částky ve výši 1.938.163 Kč s příslušenstvím) nepřipouští, a proto zde není důvodu pro zastavení řízení (o zaplacení 1.938.163 Kč s příslušenstvím) pro absenci návrhu na zahájení řízení, je s touto ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu v souladu.
Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že soud prvního stupně jakkoliv postupoval vnitřně rozporně a vůči účastníkům nepříliš srozumitelně nerozhodl o nepřipuštění změny žaloby (jejího rozšíření o nárok na zaplacení 1.938.163 Kč s příslušenstvím), ale svým faktickým postupem (vyloučením tohoto nároku k samostatnému řízení, výzva k zaplacení soudního poplatku) dal naopak najevo, že změnu žaloby připouští s tím, že o nově požadovaném nároku povede samostatné řízení. Důvod pro zastavení řízení pro překážku řízení, spočívající v absenci návrhu na zahájení řízení, tudíž vskutku není dán.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu