29 Cdo 3269/2012
Datum rozhodnutí: 18.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 3269/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně J. S. , zastoupené JUDr. Janem Křečkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12a, PSČ 170 00, proti žalované J. S. , zastoupené Mgr. Martinem Prosserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Myslíkova 174/23, PSČ 110 00, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 532/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č. j. 15 Co 587/2011-197, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7. června 2011, č. j. 16 C 532/2008-172, zamítl žalobu o určení vlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal, neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož v poměrech projednávané věci nečiní smlouvu o výstavbě neplatnou absence ujednání podle § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, je v souladu se závěry Nejvyššího soudu, formulovanými a odůvodněnými v související věci (mezi týmiž účastníky) v rozsudku ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1473/2012 (jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Námitka, jíž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení důkazů, na jejichž podkladě se domáhala vrácení daru , pak žádnou právní otázku, natož otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezahrnuje; dovolání tudíž k jejímu přezkoumání (již z tohoto důvodu) připustit nelze.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2014

JUDr. Petr Š u k předseda senátu