29 Cdo 3259/2012
Datum rozhodnutí: 20.03.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 420 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



29 Cdo 3259/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky M. M. , zastoupené JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, PSČ 140 00, za účasti Bytového družstva Kubus , se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 1017, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 26201810, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, o zaplacení 378.731,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 178/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2012, č. j. 7 Cmo 547/2011-234, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Kubus na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.245,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. září 2011, č. j. 14 Cm 178/2006-195, zamítl žalobu o zaplacení 378.731,30 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a poplatkové povinnosti (výrok III.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, výrok II. o nákladech řízení změnil (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však žádnou právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že družstvo neporušilo žádnou právní povinnost, nemohlo tedy odpovídat za vznik případné škody (srov. § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Namítá-li dovolatelka, že jí družstvo způsobilo škodu tím, že jí znemožnilo byt užívat zamezením přístupu do bytu a nepovolením jeho rekonstrukce, napadá opačné skutkové závěry odvolacího soudu, podle kterých k takovému jednání ze strany družstva nedošlo, a uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož přezkoumání přípustnost dovolání založit nelze (srov. ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Ze stejného důvodu napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným námitka nesprávnosti názoru odvolacího soudu, podle nějž byl byt obyvatelný, ani námitka, že dovolatelka stav bytu při jeho přebírání neznala a protokol o předání a převzetí bytu ze dne 28. 3. 2002 byl pouze administrativním aktem .
Nadto, posouzení otázky obyvatelnosti bytu je věcí úvahy soudu v nalézacím řízení. Tuto úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 273/2011, či ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 22 Cdo 877/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1384/2010, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách tohoto soudu).
Taktéž při formulaci výhrad, podle nichž je (v návaznosti na výše uvedené) jednání družstva vůči dovolatelce diskriminační, šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, dovolatelka zjevně vychází z jiného skutkového stavu než odvolací soud. Opět tak uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici.
Výtkou, podle níž odvolací soud pochybil, když neprovedl všechny dovolatelkou navržené důkazy, dovolatelka poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání ani jejím prostřednictvím založit nelze.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce družstva za jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 jejíž výše podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 9.820 Kč,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši
300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.125,20 Kč tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelky celkem 12.245,20 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. března 2014
JUDr. Filip Cileček předseda senátu