29 Cdo 3252/2015
Datum rozhodnutí: 21.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř., § 218 písm. b) o. s. ř., § 237 o. s. ř.



29 Cdo 3252/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) JUDr. J. B. , b) Ing. L. D. , a c) Ing. V. K. , všech zastoupených JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, proti žalované HOTEL ČECHIE PRAHA , a. s. , se sídlem v Praze 8, U Sluncové 618, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 25051997, zastoupené JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Náplavní 2013/1, PSČ 120 00, za účasti společnosti PB INVEST s. r. o. , se sídlem v Brně, Hlinky 48/122, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 49614592, zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalobců, o určení vlastnického práva k akciím, o určení neplatnosti akcií a o určení, že žalobci jsou akcionáři společnosti HOTEL ČECHIE PRAHA, a. s., o návrhu žalobců na přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 220/2012, o dovolání žalované a Ing. L. V. , zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, V jámě 699/5, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2015, č. j. 2 Cmo 95/2014-353, takto:

Dovolání se odmítají. O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2014, č. j. 49 Cm 220/2012-323, nepřipustil, aby do řízení jako další žalovaný přistoupil podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) Ing. L. V.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání všech žalobců změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že připustil vstup Ing. L. V. do řízení jako dalšího žalovaného vedle společnosti HOTEL ČECHIE PRAHA, a. s. (dále též jen žalovaná nebo společnost ).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaná a Ing. L. V. dovolání, která Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou přípustná ani podle § 237 o. s. ř.
Dovoláními předestřenou otázku, zda žalobci návrhem na přistoupení Ing. L. V. neobcházejí ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud (implicite) posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení z důvodu obcházení institutu záměny účastníka upraveného v § 92 odst. 2 o. s. ř. tehdy, je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a veřejnosti dále dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ani z obsahu dovolání se přitom nepodává (není zřejmé), z čeho (na základě jaké argumentace) dovolatelé usuzují, že společnost nebyla ke dni zahájení řízení (v němž se žalobci mimo jiné domáhají určení, že jsou jejími akcionáři) pasivně věcně legitimována (srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 488/2012).
Dovolání žalované pak nečiní přípustným ani otázka, zda lze připustit přistoupení dalšího žalovaného do řízení v situaci, kdy není nepochybné, čeho se žalobci domáhají vůči tomu, kdo má do řízení na straně žalované přistoupit. Je tomu již tak proto, že v projednávané věci je jak plyne i z napadeného rozhodnutí z podání žalobců zřejmé, že se vůči Ing. L. V. domáhají shodných nároků, jako vůči žalované společnosti.
Poukazuje-li dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2011, sp. zn. 25 Cdo 867/2010 (v němž dovolací soud uzavřel, že je-li žalováno více subjektů, musí žalobní petit obsahovat určení, jakým způsobem a v jakém rozsahu má ve vztahu k žalobci každý v žalobě uvedený žalovaný plnit), přehlíží, že v projednávané věci se žalobci nedomáhají splnění povinnosti, nýbrž v záhlaví popsaného určení, zda tu právo či právní vztah je či není.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2016

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu