29 Cdo 3245/2011
Datum rozhodnutí: 27.09.2011
Dotčené předpisy: § 1 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007, § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007




29 Cdo 3245/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v konkursní věci dlužníka Ing. J. H. , vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 27 K 34/2004, o návrhu věřitelů a/ L A M I R A s. r. o. , se sídlem v Sušici, Pražská 268/II, PSČ 342 01, identifikační číslo osoby 47716410, zastoupeného JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 25/I., PSČ 339 01, b/ ZÁPADOČESKÁ VÝROBA OKEN a. s. , v likvidaci , se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Molitorovská 324/9, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25223003, c/ Reticulum, a. s. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47973561, a d/ M. M. , zastoupené JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem, se sídlem v Plzni, Mikulášská 9, PSČ 326 00, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2009, č. j. 1 Ko 245/2008-382, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 27. června 2008, č. j. 27 K 34/2004-254, prohlásil Krajský soud v Plzni (dále též jen konkursní soud ) k návrhu věřitelů a/ L A M I R A s. r. o., b/ ZÁPADOČESKÁ VÝROBA OKEN a. s., v likvidaci, c/ Reticulum, a. s. a d/ M. M., konkurs na majetek dlužníka Ing. J. H. (bod I. výroku) a ustavil správce konkursní podstaty (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu ve výroku o prohlášení konkursu a odmítl odvolání, pokud směřovalo proti výroku o ustavení správce konkursní podstaty (první výrok).
Odvolací soud přitakal konkursnímu soudu v závěru, že dlužník je ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), v úpadku ve formě platební neschopnosti. Přitom dovodil, že své déle splatné a vykonatelné pohledávky vůči dlužníku doložili minimálně navrhující věřitelé b/, c/ a d/, přičemž bylo rovněž osvědčeno, že splatné a vykonatelné pohledávky mají vůči dlužníku též město Horažďovice, NIROMONT s. r. o. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, přičemž dlužník po delší dobu zjevně není schopen tyto své závazky hradit.
Dovolání dlužníka proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu (opírající se o tvrzenou existenci dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen o. s. ř. ) Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud odmítl odvolání proti výroku o ustavení správce konkursní podstaty, není dovolání objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174). Nejde o měnící ani o potvrzující usnesení odvolacího soudu ve věci samé.
Ve zbývajícím rozsahu (co do potvrzujícího výroku) může být dovolání v této věci přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání je prostou polemikou se závěry odvolacího soudu o doložení pohledávek navrhujících věřitelů b/, c/ a d/, z níž se žádná otázka zásadního právního významu k zodpovězení nenabízí.
V závěru o dlužníkově úpadku ve formě platební neschopnosti (založeném na skutkovém stavu věci, jenž dovoláním nemůže být /vzhledem ke způsobu, z nějž jedině lze usuzovat na jeho přípustnost/ zpochybněn) je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 564/2001, uveřejněným pod číslem 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen R 83/2004 ).
Poukaz dlužníka na jeho majetek, konkrétně na jeho pohledávky a na to, že je spoluvlastníkem nemovitostí, doplněný tvrzením, že (tento) jeho majetek převyšuje pohledávky jeho věřitelů, rovněž neotevírá žádnou otázku zásadního právního významu, když v R 83/2004 Nejvyšší soud také vysvětlil, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se (pro účely posouzení jeho platební neschopnosti) ani k výši těchto pohledávek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2011 JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu